122335.fb2 Dravci meho stoleti - читать онлайн бесплатно полную версию книги . Страница 11

Dravci meho stoleti - читать онлайн бесплатно полную версию книги . Страница 11

Na dveře někdo zaklepal.

„Dále!“ zařvala Ilina.

Do místnosti vstoupil vysoký kostnatý chlápek středních let se světlým kartáčkem pod nosem a bledýma vypoulenýma očima a okamžitě strnul.

„Pardon,“ omluvil se. „Já hledám Riemayera.“

„Toho tady hledáme všichni,“ uklidnila ho Ilina. „Posaďte se a můžete čekat s náma.“

Neznámý, sklonil hlavu, posadil se ke stolu a přehodil nohu přes nohu.

Patrně tu nebyl poprvé. Vůbec se po pokoji nerozhlížel, oči mrtvě upřel do zdi před sebou. Možná prostě nebyl zvědavý. Ani Ilina, ani já jsme ho v žádném případě nezajímali. Připadalo mi to trochu nepřirozené: podle mého názoru by takový párek jako já a Ilina měl vyvolat zvědavost každého normálního člověka. Ilina se přizvedla na lokti a začala si příchozího pátravě prohlížet.

„Vás už jsem někde viděla,“ prohlásila nakonec.

„Opravdu?“ odtušil neznámý.

„Jak se jmenujete?“

„Oscar. Jsem Riemayerův přítel.“

„No príma,“ řekla Ilina. Mužova lhostejnost jí bezpochyby lezla na nervy, ale zatím se držela při zdi. „Támhleten je taky Riemayerův kamarád,“ a ukázala na mě prstem. „Neznáte se náhodou?“

„Ne,“ pospíšil jsem si s odpovědí. „A tohle je Riemayerova přítelkyně. Jmenuje se Ilina a právě jsme si spolu připili na tykání.“

Oscar víceméně bez zájmu pohlédl na Ilinu a zdvořile se uklonil. Ilina s očima ulpělýma na Oscarovi popadla láhev.

„Eště tu trochu zůstalo,“ řekla. „Nedáte si, Oscare?“

„Ne, děkuji,“ odmítl ledově.

„Na tykání?“ nedala si pokoj Ilina. „Nechcete? Děláte chybu!“

Cákla do mé sklenice, zbytek nalila sobě a bleskurychle ho do sebe zvrátila.

„V životě by mě nenapadlo, že Riemayer může mít nějaký kamarády, který nepijou,“ zabručela. „Ale stejně už jsem vás někde viděla.“

Oscar pokrčil rameny.

„Sotva.“

Ilina se vůčihledně rozpalovala.

„To bude nějaká kurva,“ oznámila mi nahlas. „Hele, Oscar, nejste náhodou intl?“

„Ne.“

„Jak to, že ne?“ zařvala Ilina. „Ty jseš jasnej intl. Porvali jste se v Pohlazeníčku s plešatým Leisem, roztřískali jste tam zrcadlo a Modi vám pak voběma natrhla zpěvník...“

Kamenná Oscarova tvář lehce zrůžověla.

„Ujišťuji vás,“ pronesl nesmírně vybraně, „že nejsem intl a nikdy jsem nebyl v Pohlazeníčku.“

„Takže já podle vás kecám,“ konstatovala Ilina temně.

Láhev jsem pro každý případ ze stolku odstranil a ukryl ji pod křeslo.

„Nepocházím odtud,“ řekl. „Jsem turista.“

„Jste tu už dlouho?“ otázal jsem se, abych poněkud otupil napětí chvíle.

„Ne, chvíli,“ odpověděl Oscar a dál zrakem rentgenoval zeď. Tomu říkám ocelové nervy.

„Ááá,“ rozpomněla se najednou Ilina. „Už to mám... Jsem já to ale popleta!“ rozchechtala se. „No jasně, kdepak vy a intl... Vy jste přece předevčírem byl u nás v Kanceláři. Obchodní cestující, že? Nabízel jste šéfovi dodávku nějakýho prevítu... Něco jako Dugogne... nebo Dupont...“

„Devon,“ napověděl jsem jí. „To je takový repelent, devon se to jmenuje.“

Oscar se poprvé usmál.

„Velice správně,“ přisvědčil. „Já ovšem nejsem žádný obchodní cestující. Prostě jsem plnil přání jednoho svého příbuzného.“

„To je jiná,“ řekla Ilina a rychle se zvedla. „Ivane, musíme si všichni dát eště jednu. Taky jste to moh říct hned. A já teď zavolám... Nebo ne, radši tam doběhnu. A vy si zatím povykládejte, jsem tu hned...“

Vyběhla z místnosti a práskla za sebou dveřmi.

„Veselá dáma,“ řekl jsem.

„To ano, mimořádně veselá. Vy jste místní?“

„Ne, taky jsem teprve nedávno přicestoval... Ten váš příbuzný ale měl zvláštní nápady...“

„Co konkrétně máte na mysli?“

„Copak tady, v přímořských lázních, někdo potřebuje repelent?“

Oscar pokrčil rameny.

„Těžko říct, nejsem odborník. Ale uznejte sám — někdy je těžké vyznat se ve skutcích našich bližních, natožpak v jejich rozmarech... No vida, tak ten devon... Jak že jste to prve říkal...? Repe...“

„Repelent.“

„To je něco s komáry, že?“

„Ani ne tak s komáry, jako spíš proti komárům.“

„Mám takový dojem, že se v tom docela slušně vyznáte,“ zalichotil mi Oscar.

„Už jsem měl příležitost ho používat.“