Černí, žlutí, zelení, šediví a několik bílých vstalo a freneticky Pakistánci tleskalo. Chudé národy tvořily v OSN velmi rozsáhlou většinu, kterou velké mocnosti svými zkušenostmi a právem veta držely čím dál tím obtížněji na uzdě.
Slovo si vzal delegát USA. Byl to vysoký štíhlý muž, který zdědil svůj vyčerpaný, distinguovaný vzhled po jedné z nejstarších rodin v Massachusetts.
Klidným, trochu zastřeným hlasem oznámil, že chápe vzrušení svých kolegů a že experti Spojených států právě došli k podobným závěrům jako Pakistánci a že se právě chystal na toto téma učinit prohlášení.
„Ale,“ dodal, „jiní experti, když zkoumali vzorky zlata z Antarktidy, došli k jiným závěrům: toto zlato není zlatem přirozeným, ale je to syntetický kov, vyrobený metodou, o níž nic nevíme. Naši atomoví vědci umějí také vyrobit umělé zlato transmutací atomů. Ale jen obtížně, v malém množství, a za nedostupnou cenu.
Opravdový poklad, zakopaný pod ledem, nespočívá v tom či onom množství zlata, byť pozoruhodného, ale ve vědomostech, uzavřených v mozku nalezeného muže, nebo ženy, nebo obou současně. To znamená nejen tajemství výroby zlata, tajemství absolutní nuly, či perpeta mobile, ale bezpochyby množství dalších, ještě mnohem důležitějších znalostí.“
„To, co bylo nalezeno ve čtverci 612,“ pokračoval řečník, „dovoluje skutečně předpokládat, že velmi vyvinutá společnost, která si uvědomovala hrozbu svého zániku, ukryla s největší opatrností, vyžadující všechny její znalosti jednoho muže a jednu ženu, schopné se po uplynutí určitého času vrátit k životu. Nebylo by logické předpokládat, že tento pár byl vybrán jen pro své fyzické kvality. Jeden, nebo druhý, nebo oba najednou musí mít dostatečné schopnosti, aby mohli znovu probudit k životu civilizaci, která bude ekvivalentní s tou, z níž vyšli. Tyto schopnosti a vědomosti, to je bohatství, které by si měl svět teď rozdělit.
Proto je třeba oživit ty, kteří jimi disponují a udělat jim místo mezi námi.“
„If they are still alive,“ řekl čínský delegát.
Americký delegát udělal nepatrné gesto levou rukou a naznačil úsměv, což dohromady vyjadřovalo sice distinguované, ale o to hlubší pohrdání.
„Samozřejmě…“
Pohlédl na shromáždění nepřítomným a znuděným pohledem a pokračoval:
„Kolumbijská univerzita je perfektně vybavena jak vědci, tak aparaturou, aby toto oživení provedla. USA se s vaším souhlasem nabízejí, že pojedou do čtverce 612 pro muže a ženu, vyzvednou je i s jejich ledovými bloky, se vší nezbytnou opatrností a co největší rychlostí je převezou do Kolumbijských laboratoří, tam je probudí z jejich dlouhého spánku a přivítají je jménem celého lidstva.“
Ruský delegát s úsměvem vstal a řekl, že nepochybuje o americké dobré vůli, ani o kompetenci amerických vědců, ale Rusko rovněž disponuje v Akademgorodku vědci, techniky i nezbytným přístrojovým vybavením. Mohlo by se tudíž také postarat o oživovací operaci. Ale v tuto chvíli, která je rozhodující pro budoucnost lidstva, nesmí dopustit vědecké licitování a dohadování o bohatství, které patří lidu celého světa. Rusko tedy navrhuje, aby se pár rozdělil. Rusko se postará o jednu bytost a USA o druhou.
Pakistánský delegát vybuchl vztekem. Velké mocnosti se projevily, jak předpokládal!
Od začátku byly rozhodnuty přisvojit si poklad ze čtverce 612, ať už se jedná o poklad zlatý nebo vědecký. Tím, že si rozdělí tajemství minulosti, rozdělí si i svrchovanou nadvládu nad budoucností, jako to už dělají v přítomnosti.
Národy, které si zajistí monopol znalostí, ukrytých pod čtvercem 612, budou mít absolutní a neotřesitelnou moc. Žádná jiná země nemůže doufat, že by se vymanila z jejich hegemonie. Chudé národy by se měly ze všech sil postavit proti realizaci tohoto obludného záměru a trvat na tom, aby obě bytosti, které přišly z minulosti, zůstaly navždy ve svém héliovém krunýři.
Francouzský delegát, který před chvílí telefonoval své vládě, požádalo slovo. Mírumilovně poznamenal, že čtverec 612 se nachází v té části antarktického kontinentu, jež byla postoupena Francii. Tedy na francouzském území, proto vše, co je možné na tomto místě objevit, je majetkem Francie.
Nastal obrovský rámus. Delegáti velkých i malých zemí se protentokrát mimořádně shodli. Protestovali, uštěpačně se smáli nebo se prostě pobaveně ušklíbali, podle stupně jejich civilizace.
Francouz se usmíval a pak gestem ruky požádal o ticho. Když se sál uklidnil, oznámil, že se Francie, tváří v tvář obecnému zájmu o objev, zříká svých národních práva dokonce i práv „objevitele“ a pokládá všechno, co bylo nalezeno, i to, co by ještě mohlo být objeveno na čtverci 612, na oltář OSN.
Tentokrát následoval vychovaný potlesk, který opět přerušilo jeho gesto.
„Ale… Ale… nesmíme zapomínat na obavy Pakistánu, a proto se Francie rozhodla zabránit, aby byl objev jakkoliv zneužit. Pro oživení není vybavena jen Kolumbijská univerzita nebo Akademgorodok. Podobné specialisty je možné najít v Jugoslávii, Holandsku, Indii a nesmí se zapomínat ani na Arabskou univerzitu a na velmi kompetentní tým doktora Lebeaua z nemocnice Vaugirard v Paříži. Francie neodmítá účast amerického nebo ruského vědeckého týmu. Žádá jen, aby výběr provedlo celé Valné shromáždění a aby o něm rozhodlo hlasováním…“
Americký delegát se k tomuto návrhu okamžitě připojil. Aby kandidáti měli dostatek času se představit, požádalo odročení jednání na zítřek. Odročení bylo schváleno.
Okamžitě byla zahájena tajná jednání a dohadování.
Pro jednou TV teď fungovala opačným směrem. Satelit Trio vyslal z éteru k televizní stanici v MPE 1 obrazy ze zasedání OSN.
Vědci, kteří nebyli zaneprázdněni nějakou důležitější prací, sledovali jednání v Konferenčním sále za přítomnosti novinářů. Když přenos skončil, Hoover palcem vypnul velkou obrazovku a s úšklebkem ve tváři se podíval na své kolegy.
„Myslím,“ řekl, „že my se taky musíme poradit.“
Poprosil novináře, aby odešli a vysílačkou zavolal všechny vědce, techniky, řemeslníky a dělníky, aby se okamžitě shromáždili v Konferenčním sále.
Nazítří, ve chvíli, kdy se otvírala schůze Valného shromáždění OSN, bylo předsedovi předáno komuniké ze čtverce 612.
Ve stejném okamžiku ho začaly vysílat všechny mezinárodní komunikační prostředky.
Jeho text byl následující:
„My, členové Mezinárodní polární expedice jsme se jednohlasně rozhodli, že:
1. Upíráme právo všem národům, ať už jsou bohaté nebo chudé, požadovat pro své obohacení i ten nejmenší fragment zlata z Koule a jejích doplňků.
2. Navrhujeme, pokud to bude lidstvu prospěšné, aby byla vytvořena mezinárodní měna a zaručena tímto zlatem, za podmínky, že zůstane tam, kde je. Přihlížíme k tomu, že bude stejně užitečné pod kilometrem ledu, jako ve sklepích Mezinárodní banky.
3. Nepřiznáváme OSN jako politické organizaci právo rozhodovat — z hlediska lékařského a vědeckého — o osudu hibernovaného páru.
4. Nesvěříme tento pár žádnému národu zvlášť.
5. Dáváme k dispozici lidstvu veškerý souhrn vědeckých informací, nebo informací z jiných oblastí, které Expedice získá.
Zveme Forstera z Kolumbijské univerzity, Mojsejeva z Akademgorodku, Zabrece z Bělehradu, Van Houckena z Holandska, Hamana z Bejrútu a Lebeaua z Paříže, aby se okamžitě připojili k Expedici se vším potřebným vybavením pro oživovací proces.“
Bylo to, jako kdyby někdo šlápl do mraveniště OSN. Okna skleněného paláce se třásla až do posledního patra. Pakistánský delegát jménem všech hladovějících dětí vypálil vědcům potupný cejch za jejich pýchu, protože se chtějí povýšit nad lidstvo a sami se z něj vylučují. Mluvil o „diktatuře mozků“ a oznámil, že je to nepřijatelné a požádal o sankce.
Po vzrušené diskusi Valné shromáždění odhlasovalo okamžité nasazení bojových sil OSN tzv. Modrých baretů ve čtverci 612, aby jménem OSN zabraly vše, co se tam nachází.
O dvě hodiny později TV vysílač MPE 1 požádal o uvolnění mezinárodního kanálu a jeho žádosti bylo vyhověno. Všechny TV, ať už soukromé nebo státní, přerušily vysílání a okamžitě přepojily do Antarktidy. Na obrazovkách se objevila Hooverova tvář. Tvář tlustého člověka, která byla připravena kdykoliv se usmívat, ať byly emoce, které chtěla vyjádřit, jakékoliv. Ale vážnost jeho pohledu dala okamžitě zapomenout na jeho růžové tváře a na rusé vlasy, přičísnuté rukou. Řekl:
„Jsme otřeseni. Otřeseni, ale rozhodnuti!“ Otočil se doprava a pak doleva a dal znamení. Kamera ujela dozadu, aby mohla zabrat celek. Na obrazovce se objevili Leonovová, Rochefoux, Shanga a Lao Tchang. Postavili se Hooverovi po boku, dodávajíce mu jistotu svou přítomností. A za nimi se ve světle reflektorů objevily tváře vědců všech oborů a všech národností, kteří už několik měsíců bojovali s ledem, aby mu vyrvali jeho tajemství. Hoover pokračoval:
„Vidíte, jsme tady všichni. A všichni jsme rozhodnuti. Nikdy nedovolíme, aby se nějaká soukromá, národní nebo mezinárodní organizace ve jménu chtivosti zmocnila toho, na čem možná záleží prospěch a štěstí lidí ode dneška až do budoucnosti. Všech lidí, nejen některých, z té či oné kategorie.
Nedůvěřujeme OSN. Nemáme důvěru v Modré barety. Jestliže se pokusí uskutečnit výsadek ve čtverci 612, dopravíme do Šachty atomový reaktor a necháme ho vybuchnout…“
Chvilku zůstal bez pohybu, tichý, aby nechal divákům čas uvědomit si rozsah takového rozhodnutí. Pak ustoupil a předal slovo Leonovové.
Třásla se jí brada. Otevřela ústa, ale nemohla promluvit. Velká Hooverova ruka se jí položila na rameno. Leonovová zavřela oči, zhluboka se nadechla a trochu se uklidnila.
„Chceme tady pracovat pro lidi:“ řekla. „Je snadné nám v tom zabránit. Nemáme ani jeden šroubek, ani drobeček chleba, který by nám sem neposlala nějaká země. Stačí nám přerušit zásobování.
Nebo prostě projevit zlou vůli. Náš úspěch byl až do dnešního dne výsledkem koncentrovaného úsilí a nezaujatosti států. Je třeba v tomto úsilí pokračovat se stejnou intenzitou. Vy, kteří nás posloucháte, tím můžete jen získat. Já se neobracím k vládám a politikům. Obracím se na muže, na ženy, na všechny lidi. Napište hlavám svých států, ministrům, sovětům. Napište okamžitě, napište všichni! Ještě můžete všechno zachránit!“ Potila se. Kamera ji zabírala zblízka. Bylo vidět, jak se jí na obličeji perlí pot.
Na obrazovce se objevila ruka a podala jí papírový kapesník.
Vzala si ho a osušila si jím čelo a nos. Pak pokračovala: