Takřka všude, kde byla televize státním monopolem, bylo vysílání výzvy vědců před koncem přerušeno. Ale během následujících dvanácti hodin TV vysílač MPE 1 nepřestal bombardovat satelit Trio nahranými projevy Hoovera a Leonovové. A Trio, vědecký objekt, dokonale prostý jakéhokoliv názoru je předával dvanáct hodin svým souputníkům, kteří obklopovali celou zeměkouli. Téměř dvě třetiny těchto satelitů vysílaly tak silně, že mohly být zachycovány soukromými přijímači. Pokaždé, když přenos začal, Překladatelka ho překládala do různých jazyků.
A na konci se vždycky objevil obraz obou bytostí z minulosti, v celé jejich kráse a nepohnutém čekání, tak, jak je televize ukázala poprvé.
Vysílání překrylo ostatní programy, způsobilo zmatek a skončilo tím, že se rozpadlo a že bylo pochopeno těmi, kteří ho chtěli pochopit.
Za necelých šestnáct hodin, které pak následovaly, všechny poštovní úřady světa byly doslova ucpány. V těch nejmenších vesničkách, a bylo jedno, jestli v Auvergne nebo v Belučistánu, poštovní schránky přetékaly dopisy. Když poštovní centra shromáždila poštovní pytle, třídicí sály se naplnily až po střechy.
Směrem dolů po poštovním žebříčku byla záplava úplná. Státní úřady a soukromé organizace odmítly poštu přepravovat. Ale nebylo nutné dopisy číst. Jejich počet vypovídalo jejich obsahu.
Poprvé lidé manifestovali společnou vůli, která překročila jejich jazyk, hranice, rozdíly, zřízení. Žádná vláda na světě se nemohla postavit takové síle. Delegáti OSN dostali nové instrukce.
Návrh byl odhlasován s nadšením a jednohlasně. Anuloval rozhodnutí o vyslání Modrých baretů a vyjádřil důvěru národů vědcům z MPE, aby jednali jménem… atd.… aby podřídili výzkum… atd.… bratrství národů… atd., z přítomnosti a minulosti, tečka.
VĚDCI, na které se obracela výzva, přiletěli do čtverce 612 se svými týmy a s potřebným vybavením.
Na doporučení doktora Lebeaua postavili tesaři oživovací sál přímo v Kouli, pod Vajíčkem. Před těmi, kteří nesli odpovědnost za celou operaci, stál vážný problém: kým začít, mužem, nebo ženou?
V prvním případě na sebe vezmou velké riziko. Něco jako „vyzkoušet si to.“ Naopak ten, kdo přijde na řadu jako druhý, může počítat s jejich zkušeností. Museli tedy začít tím, kdo nebyl tak důležitý. Jenže který z nich to byl?
Pro Araba pochybnost neexistovala: jediný, kdo byl důležitý, byl muž. Pro Američana hrál roli jeho ohled k ženě, pro ni stálo za to riskovat mužův život. Holanďan vyhraněný názor neměl a Jugoslávec s Francouzem, ačkoliv by se tomu veřejně bránili, se klonili spíš na stranu mužského pohlaví.
„Drazí kolegové,“ řekl Lebeau během jedné schůzky, „víte stejně dobře jako já, že mužský mozek je objemově a váhově větší než mozek ženský. Jestli nás tedy zajímá mozek, zdá se mi, že si musíme nechat mužský mozek pro druhý pokus. Ale osobně,“ dodal s úsměvem, „když jsem viděl tu ženu, přikláním se k myšlence, že taková krása je důležitější než velikost mozku.“
„Nemáme důvod,“ řekl Mojsejev, „dávat někomu přednost. Oba mají stejná práva. Navrhuji, abychom vytvořili dva týmy a abychom ve stejnou dobu pracovali s oběma.“ Bylo to sice spravedlivé, ale nemožné. Nebylo dost místa, dost materiálu. A znalosti všech' Šesti vědců byly nutné v případě, kdyby došlo ke složité situaci.
Co se týče Lebeauových důvodů, platily pro mozky dnešních lidí. Ale kdo mohl zaručit, že v době, ze které obě bytosti přicházely, existovaly rozdíly v objemu a váze? A pokud existovaly, co když ženský mozek byl naopak významnější? Zlaté masky, které kryly obě hlavy, nedovolovaly ani přibližné srovnání jejich objemu, ani dedukci jejich vnitřního obsahu…
Holanďan Van Houcke byl pozoruhodný specialista na hibernaci lachtanů. Už dvanáct let jednoho lachtana udržoval ve zmrazeném stavu. Ohříval ho a probouzel každé jaro, počastoval ho několika rybami, a jakmile je strávil, znovu ho nechával zmrazit.
Ale kromě své specializace se choval velmi naivně. Svěřil novinářům nejistoty svých kolegů a požádal je o radu.
Prostřednictvím satelitu Trio předložili šťastní novináři problém světové veřejnosti a zeptali se takto:
„Kým tedy začít? Mužem, nebo ženou?“
Hoover konečně dostal svou kombinézu. Okamžitě si ji oblékl a sestoupil do Vajíčka. Zmizel v ledovém oparu, a když se z něj znovu vynořil, požádal Radu, aby se sešla s týmem oživovatelů.
„Musíme se rychle rozhodnout,“ řekl. „Héliové bloky se zmenšují…Mechanismus, který je ochlazuje, pracuje dál, ale náš průnik do Vajíčka snížil jeho kapacitu. Jestli dovolíte, rád bych vám řekl svůj názor. Prohlédl jsem si je oba, muže i ženu… Bože, jak je krásná. Ale to teď není důležité. Ale zdála se mi být v lepším stavu. Muži se na hrudi a na několika dalších částech těla objevují lehké poruchy v barvě pokožky, což mohou být známky epidermálních poruch. Možná to vůbec nic není. Ale myslím si, upřímně říkám, je to dojem a ne přesvědčení — že žena je v lepším stavu než muž, že je schopnější snést naše malé omyly, pokud se jich dopustíme. Vy jste lékaři. Znovu se na ně podívejte, prohlédněte si muže z hlediska toho, co jsem vám právě řekl, a sami se rozhodněte. Ale podle mého názoru musíte začít s ženou.“
Ani nemuseli sestupovat do Vajíčka. Někým začít museli. Připojili se tedy k Hooverovu názoru.
A tak v době, kdy dohady veřejnosti byly čím dál tím vzrušenější, kdy mužská a ženská polovina lidstva, se postavila jedna proti druhé, kdy ve všech rodinách a mezi všemi páry docházelo k hádkám, kdy studenti a studentky spolu sváděli boje, šest vědců se rozhodlo začít ženou. Jak mohli vědět, že se svým výběrem dopouštějí tragického omylu? Kdyby bývali byli začali mužem, všechno by se vyvíjelo jinak.
Namířili na levý blok vzduchovou trubici a začali na něj vypouštět vzduch o teplotě minus 32 stupňů. Héliový blok se v několika minutách vstřebal. Z pevného stavu se rovnou proměnil v plynné skupenství a zmizel, nechávaje na podstavci nedotčenou ženu. Čtyři muži v kombinézách, kteří na ni hleděli, se zachvěli. Zdálo se jim, že když teď leží nahá na kovovém podstavci, zahalená jen do vířící mlhy, musí jí být smrtelné chladno.
I když se už podstatně ohřála. Byl mezi nimi i Simon. Lebeau ho požádal, aby se vzhledem ke svým znalostem polární problematiky, Koule, Vajíčka a lidského páru připojil ke skupině oživovatelů.
Obešel podstavec. V astronautických rukavicích nešikovně držel velké nůžky. Na Lebeaův pokyn je vzal do obou rukou, naklonil se dopředu a přestřihl kovovou trubici, která spojovala zlatou masku s podstavem. Lebeau se s nesmírnou opatrností pokusil masku zvednout. Ani se nepohnula. Vypadalo to, jako by byla nějak s hlavou spojená, ačkoliv ji od ní oddělovala skoro centimetrová škvíra.
Lebeau se narovnal, dal znamení a zamíří ke zlatému, schodišti. Ostatní ho následovali.
Už nesměli déle zůstávat. Chlad pronikl až do jejich ochranných kombinéz. Ženu s sebou odnést nemohli. Při teplotě, v níž se stále nacházela, riskovali, že by mohla prasknout jako sklo. Vzduchová trubice, řízená rádiem z oživovacího sálu, pokračovala v pomalém pohybu nad ženiným tělem a ohřívala ho proudem teplejšího vzduchu až do teploty minus 20 stupňů.
O několik hodin později sestoupili čtyři muži znovu dolů. Synchronizovanými pohyby zastrčili ruce v rukavicích pod ženino tělo a sundali ho z podstavce. Lebeau se obával, aby nebylo přimrzlé, ale šlo to hladce. Bylo jen ztuhlé jako socha. Čtyři páry rukou ho zvedly do výše ramen. Pak se muži vydali na cestu. Báli se, aby nezakopli. Prachový sníh jim vířil kolem lýtek a čeřil se před nimi jako voda. Ve svých napůl nestvůrných a napůl groteskních kombinézách připomínali nějaké nestvůry z noční můry, které si odnášejí mlhou spící ženu do jiného světa. Vystoupili po zlatém schodišti a vyšli ven, do světla.
Technici stáhli vzduchovou trubici. Průhledný blok, ve kterém ležel muž a který se během operace hodně zmenšil, přestal tát.,
Čtyři muži vešli do operačního sálu, položili ženu na oživovací stůl a připoutali ji k němu.
Od téhle chvíle už nemohlo nic zastavit osudné události.
NA POYRCHU bylo ústí Šachty obestavěno budovou, postavenou z obrovských ledových bloků, které k sobě svou vlastní vahou přimrzly. Uzavírala ji těžká posuvná vrata. Uvnitř bylo větrací zařízení, retranslační stanice televize, telefonní ústředna.
Překladatelka trafostanice vysokého napětí a světla, motory výtahů a jejich nástupní stanice, bezpečnostní akumulační baterie na suchou elektrolýzu.
Před výtahovými dveřmi se Rochefoux postavil čelem ke smečce novinářů. Dveře zamkl a klíč si strčil do kapsy. Novináři ostře protestovali v mnoha jazycích. Rochefoux jim s úsměvem oznámil, že vejít není možné. Kromě lékařského personálu nemá nikdo, ani on sám, právo vstoupit do operačního sálu.
Podařilo se mu je uklidnit slibem, že všechno uvidí prostřednictvím vnitřního televizního okruhu na velké obrazovce Konferenčního sálu.
Simon a šest dalších lékařů, oblečených ve světlezelené oděvy, vlasy přikryté chirurgickou čapkou, dolní části obličejů zahalené rouškou, obutých do plátěných návleků, ruce navlečené do lastexových rukavic, stálo kolem stolu. Vyhřívaná přikrývka halila ženino tělo až k bradě. Tvář jí stále zakrývala zlatá maska. V přikrývce byly otvory, z nichž vycházely mnohobarevné dráty, spojující měřící přístroje s nejrůznějšími elektrodami, čidly, objímkami a baňkami, které byly rozmístěny po celém ženině těle.
Devět techniků, oblečených do žlutých blůz a v chirurgických maskách, nespouštělo oči z kontrolních obrazovek. Čtyři sestry a tři ošetřovatelé v modrém byli k dispozici každému lékaři, připravení okamžitě uposlechnout jejich příkazů.
Lebeau, který byl k poznání jen díky svému hustému obočí, se naklonil nad stůl a znovu se pokusil zvednout masku. Ta se tentokrát pohnula, ale zdálo se, že je někde ve středu upevněná.
„Teplota?“ zeptal se Lebeau.
Muž ve žlutém odpověděl:
„Plus pět.“
„Ventilátor…“
Žena v modrém mu podala ohebnou hadici. Lebeau ji zastrčil mezi masku a bradu.
„Tlak sto gramů, teplota plus patnáct.“
Jeden z mužů ve žlutém otočil dvěma knoflíky a zopakoval hodnoty.
„Začněte;“ řekl Lebeau.
Ozvalo se tiché syčení. Vzduch o teplotě plus 15 stupňů proudil mezi masku a ženinu tvář. Lebeau se narovnal a podíval se na své kolegy. Jeho pohled byl vážný, hraničící se znepokojením.
Žena v modrém mu buničinou osušila spánky, na nichž se perlil pot.
„Zkuste to!“ řekl Forster.