„Já nevím, pane.“
„Vy nevíte?“
„Ne, pane.“
„Já také ne, Vignonte. A co vlastně víte?“
„No…“
„Nevíte nic, Vignonte…“
„Ne, pane.“
„Řekněte: nevím nic.“
„Nevím nic, pane.“
„Výborně! Podívejte se na vaše spolužáky, smějí se, dělají si z vás legraci a myslí si, že něco vědí.Co vědí, Vignonte?“
„Já nevím, pane.“
„Nevědí nic, Vignonte. Víte, co to kreslím na tabuli?“
„Ano, pane.“
„Co to je? Povězte to.“
„To je Zobanova rovnice, pane.“
„Slyšíte, jak se ti pitomci smějí, protože jste si spletl jednu souhlásku? Myslíte si, že vědí víc než vy? Myslíte si, že by tu rovnici uměli přečíst?“
„Ne, pane.“
„A přesto jsou na sebe hrdí. Smějí se, dělají si legraci. Myslí si, že jsou inteligentní a vás mají za idiota. Jste idiot, Vignonte?“
„Já na to kašlu, pane.“
„Výborně, Vignonte. Ale není to pravda. Jste znepokojený. Možná si říkáte: Třeba jsem idiot. Jste stvořen ze stejných malých buněk, jako muž, jehož plíce ve čtverci 612 právě krvácejí. Ze stejných buněk, jako byl Zoran, člověk, který našel klíč k univerzální energii. Z miliard malých, nanejvýš inteligentních buněk. Ze stejných, jako jsem stvořen já, Vignonte. A moje buňky mají doktorát z filosofie. Tak vidíte, že nejste idiot.“
„Ano, pane.“
„Podívejte, tady je jeden idiot. Jules-Jacques Ardillon, premiant už od sexty, chytrá hlavička. Myslí si, že něco ví, myslí si, že je inteligentní. Jste inteligentní, pane Ardillone?“
„No… já…“
„Ano, myslíte si to. Myslíte si, že si dělám legraci a ve skutečnosti věřím a vím, že jste inteligentní. Ne, pane Ardillone, já věřím a vím, že jste idiot. Umíte přečíst Zoranovu rovnici?“
„Ne, pane.“
„A kdybyste ji uměl přečíst, věděl byste, co znamená?“
„Myslím, že ano, pane.“
„Myslíte… Myslíte… Jaké štěstí! Jste Ardillon myslitel! Budete mít v kapse klíč k vesmíru, klíč od dobra i od zla, klíč od života i smrti. Co byste dělal, pane Mysliteli?“
„No…“
„Co no, pane Ardillone…“
„Generále, slyšel jste poslední zprávy?“
„Ano, pane prezidente.“
„Ten co… Jak?“ „Coban.“
„Toho Cobana probudili.“
„Zachrání ho?“
„Možná.“
„Jsou to blázni!“
„Jsou to blázni…“
„Ta rovnice stroje, rozumíte tomu?“
„Já, víte, rovnice zrovna…“
„Ani ve Státním středisku vědeckého výzkumu tomu nerozumí…“
„Nic!“
„Ale je to horší, než Bomba!“
„Horší…“
„Na druhé straně to může přinést hodně dobrého…“
„Může…“
„Ale i to dobré by mohlo být špatné.“
„Špatné, špatné…“
„Vzpomeňte si na Čínu!“