„Postavte se na Slunce,“ řekl jednou Mendoza skupině mírně pobavených studentů, brzy poté, co mu oznámili, že získal Nobelovu cenu, „a dívejte se přímo na Jupiter, který se nalézá ve vzdálenosti tři čtvrtě miliardy kilometrů. Potom napřáhněte paže tak, aby každá svírala se spojnicí Slunce — Jupiter úhel šedesáti stupňů… Víte, na co budete ukazovat?“
Neočekával odpověď a ani na ni neudělal pauzu. „Nebudete schopni tam nic vidět, budete však ukazovat na dvě z nejvíce fascinujících míst ve Sluneční soustavě…
V roce 1772 velký francouzský matematik Lagrange objevil, že gravitační pole Slunce a Jupiteru se mohou skládat tak, že vytvoří velice zajímavý úkaz. Na Jupiterově orbitální dráze leží dva stabilní body — jeden šedesát stupňů vpředu, druhý šedesát stupňů vzadu. Těleso umístěné do kteréhokoliv z nich zůstane ve stejné vzdálenosti od Slunce i Jupiteru a vytvoří s nimi ohromný rovnostranný trojúhelník.
V době, kdy Lagrange žil, nebyla známa existence asteroidů, takže pravděpodobně vůbec netušil, že jednoho dne dojde k praktické ukázce jeho teorie. Trvalo to více než sto let — 134, abychom byli přesní — než byl objeven asteroid Achilles zaostávající šedesát stupňů za Jupiterem. O rok později byl nedaleko něj nalezen Patroclus, a pak Hector, ten však v bodě šedesát stupňů před Jupiterem. Dnes známe více než deset tisíc těchto Trojských asteroidů. Nazýváme je tak proto, že prvních několik tuctů dostalo jména po hrdinech Trojské války. Tento nápad se musel samozřejmě už dávno opustit; asteroidy teď mají prostě čísla. Poslední katalog, který jsem viděl, jich uváděl 11 500 a objevují se další, i když velice pomalu. Myslíme si, že sčítání je nyní z 95 procent kompletní. Kterýkoliv ze zbývajících Trojanů nemůže mít v průměru více než sto metrů.
Nyní se však musím přiznat, že jsem vám lhal. V podstatě žádný z Trojanů neleží přímo v některém ze dvou Trojských bodů. Cestují neustále sem a tam, nahoru a dolů v úhlu třiceti stupňů či více. Vinu za to nese z větší části Saturn, jehož gravitační pole narušuje hezkou konfiguraci Slunce — Jupiter. Proto si představte Trojské asteroidy jako dva velké oblaky, jejichž středy jsou přibližně šedesát stupňů na obou stranách Jupiteru. Z nějakého důvodu, který ještě není znám — nechce někdo dobré téma na doktorskou disertaci? — je třikrát více Trojanů před Jupiterem než za ním.
Slyšeli jste někdy, že na staré dobré Zemi existuje jakési Sargasové moře? Myslel jsem si, že ne. No, je to oblast Atlantiku — to je oceán na východ od Ameriky — v níž se v důsledku kruhových proudů shromažďují plovoucí předměty — chaluhy, ztroskotané lodě a všechno možné. Rád uvažuju o Trojských bodech jako o Sargasových dvojčatech v kosmu. Jsou to nejhustěji obsazené oblasti Sluneční soustavy, ačkoliv byste si to neuvědomili, kdybyste tam byli. Kdybyste stáli na jednom z Trojanů, měli byste velké štěstí, kdybyste prostým okem dokázali spatřit druhý.
Proč jsou Trojané tak důležití?
Jsem rád, že jste se na to zeptali.
Když zcela odhlédneme od jejich vědecké zajímavosti, jsou hlavními zbraněmi ve výzbroji Jupiteru. Velice často je některý z nich společným gravitačním polem Saturnu, Uranu a Neptunu ze svého místa vytažen a vydá se ke Slunci. A někdy některý narazí na nás, tak třeba vznikl Hellas Basin, nebo se dokonce srazí se Zemí.
V raných dobách Sluneční soustavy se takové srážky děly neustále. Všude kolem poletovaly trosky z tvořících se planet. Většina z nich už je teď pryč, naštěstí pro nás. Avšak spousta jich zůstala, a ne všechny jsou v Trojských oblacích. Existují potulné asteroidy, které dolétají až k Neptunu. Kterýkoliv z nich představuje vážné nebezpečí.
Až do tohoto století nemohlo lidstvo proti tomuto nebezpečí podniknout nic — absolutně nic — a většině lidí, i když o něm věděli, to bylo jedno. Měli pocit, že existují důležitější problémy, s nimiž si musejí dělat starosti, a měli samozřejmě pravdu.
Avšak moudrý člověk se pojistí i proti velice nepravděpodobné události, pokud cena pojistky není příliš vysoká. Projekt VESMÍRNÁ OCHRANA probíhá, při velice mírných výdajích, už skorem půl století. Teď víme, že během příštího tisíciletí existuje vysoká pravděpodobnost alespoň jedné katastrofické srážky asteroidu se Zemí, Měsícem nebo s Marsem.
Měli bychom jenom sedět a čekat na ni? Určitě ne! Když teď máme technické prostředky, jak se chránit, můžeme alespoň připravit plány, které lze proměnit v čin, jestliže — ne, když! — nastane bezprostřední nebezpečí. S trochou štěstí bychom měli být varováni několik měsíců předem.
Mám teď dobrý důvod, abych navštívil Zemi — je to ještě přísně tajné — chci je velice překvapit! Chci navrhnout dlouhodobý plán, jak se s tím problémem vypořádat. Pro začátek navrhuju, aby VESMÍRNÁ OCHRANA dostala provozní zodpovědnost, a mohla si tak zasloužit své jméno. Rád bych viděl dvě rychlé silné kosmické lodi na stálé hlídce — a Trojské body by pro ně byly dobrým místem. Mohly by tam provádět cenný výzkum a byly by schopny vydat se okamžitě na kterékoliv místo Sluneční soustavy.
To je příběh, který řeknu zemským červům, až se s nimi setkám. Držte mi palce.“