Každá doba má svůj charakteristický jazyk plný slov, která by o století dříve neměla význam, a mnohá z nich jsou také o století později zapomenuta. Některá vznikají v oblasti umění, sportu, módy nebo politiky, většina však pochází ze sféry vědy a techniky — zahrnující samozřejmě i válku.
Námořníci, kteří po tisíce let brázdili světové oceány, měli složitý a pro suchozemce nepochopitelný slovník jmen a povelů, který jim dovoloval ovládat ráhnoví a kormidlo. Na tomto slovníku závisely jejich životy. Když se na začátku dvacátého století začaly po světadílech rozšiřovat automobily, vytvořily se desítky podivných nových slov a některá stará dostala nové významy. Drožkář z doby královny Viktorie by byl zcela zmaten převodovkou, spojkou, zapalováním, rozdělovačem, diferenciálem, svíčkami, karburátorem — slovy, jež jeho vnuk používal v každodenním životě zcela samozřejmě. Ale onen vnuk byl zase v koncích, když nastoupily elektronky, antény, vlnová pásma, přijímače, frekvence…
Elektronický věk, a obzvláště nástup počítačů, chrlil neologismy úžasným tempem. Mikročip, pevný disk, laser, CD ROM, VCR, cache, megabyte, software — tato slova by před polovinou dvacátého století byla zcela bez významu. A když se blížil konec tisíciletí, začalo se ve slovníku elektronických výrazů objevovat ještě něco podivnějšího — vskutku paradoxního: virtuální realita.
Výsledky, které poskytovaly počátečními systémy virtuální reality byly téměř tak hrubé jako první televizní obrazy, přesto však dostatečně působivé, aby tvořily návyk, a dokonce závislost. Trojrozměrné širokoúhlé obrazy dokázaly pozornost diváka upoutat natolik, že přehlížel jejich trhavou podstatu, podobnou kresleným filmům. Jak se neustále zlepšovalo rozlišení a animace, virtuální svět se blížil skutečnému — člověk jej však od reality stále snadno odlišil, dokud byl předváděn pomocí takových neohrabaných udělátek, jako jsou displeje připevněné na hlavě a rukavice ovládané servomotory. Aby byla iluze dokonalá a naprosto zmátla mozek, bude nutné obejít vnější smyslové orgány, oči, uši, svaly, a dodávat informace přímo do neurálních obvodů.
Koncept „Stroje na sny“ existoval alespoň sto let, než ho pokroky ve skenování mozku a nanochirurgii umožnily uskutečnit. První jednotky, stejně jako první počítače, bylo masivní zařízení, které zabíralo celé místnosti — a stejně jako počítače bylo úžasnou rychlostí miniaturizováno. Používání tohoto zařízení bylo však omezeno, pokud muselo pracovat prostřednictvím elektrod implantovaných do mozkové kůry.
Ke skutečnému průlomu došlo, když — poté, co to celá generace lékařských specialistů prohlásila za nemožné — byl zdokonalen brainman. Paměťová jednotka uchovávající terabyty informací byla připojena kabelem z optických vláken k těsně padnoucí čepičce obsahující doslova miliardy terminálů atomární velikosti, které vytvářely bezbolestný kontakt s kůží lebky. Brainman byl tak neocenitelný, nejen pro zábavu, nýbrž i pro výuku, že během jediné generace si každý, kdo si to mohl dovolit, jeden přístroj koupil — a akceptoval jako nutnou součást ceny plešatost.
I když byl brainman vcelku přepravitelný, nebyl nikdy zamýšlen jako skutečně přenosný, a to z výtečných důvodů. Kdokoliv by se pohyboval — a to i ve známém prostředí domova — zatímco by byl úplně ponořen do virtuálního světa, dlouho by to nepřežil.
Přestože lidé okamžitě rozpoznali možnosti brainmana pro zástupné zážitky, obzvláště erotické, díky rychle se vyvíjející technologii Hedoniky — nezanedbávali ani jeho závažnější aplikace. Okamžitá znalost a zručnosti se staly dostupnými prostřednictvím celých knihoven specializovaných „Paměťových modulů“, neboli memočipů. Ze všeho nejatraktivnější však byl „Totální diář“, který dovoloval uchovávat a pak opětně prožívat vzácné okamžiky života — a dokonce je znovu editovat a pozměnit do takové podoby, po níž srdce toužilo.
Díky svému elektronickému vzdělání byla Prorok Fatima Magdaléna první, kdo rozpoznal možnosti brainmana pro rozšiřování učení Chrislámu. Měla samozřejmě předchůdce v „televangelistech“ dvacátého století, kteří využívali rádiových vln, televize a komunikačních satelitů, avšak technika, kterou mohla použít, byla nekonečně mocnější. Víra vždy byla více záležitostí emocí než intelektu a brainman dokázal přímo přitahovat obé.
Někdy během prvního desetiletí jedenadvacátého století obrátila Ruby Goldenbergová na víru velmi důležitého člověka — úžasně bohatého, nyní však vyhaslého (bylo mu přes padesát) průkopníka počítačové revoluce. Dala mu nový smysl života a výzvu, která ještě jednou inspirovala jeho představivost. Co se jeho týkalo, měl zdroje — a osobní styky, což bylo ještě důležitější — aby se s výzvou vypořádal.
Byl to jednoduchý projekt: převést tři knihy pozdního Koránu do elektronické formy. To však byl pouze začátek — Verze 1 (Veřejná). Potom přišlo interaktivní vydání, určené pouze pro ty, kteří ukázali opravdový zájem o Víru a přáli si udělat další krok. Avšak Verze 2 (Omezené užití) se dala okopírovat tak snadno, že brzy obíhaly po světě miliony neautorizovaných modulů — což bylo přesně to, co Prorok zamýšlel.
Verze 3 byla odlišná záležitost. Měla ochranu proti kopírování a po jediném použití se sama zničila. Nevěřící vtipkovali, že je označena jako „nejsvatější“, a donekonečna se spekulovalo o jejím obsahu. Vědělo se, že obsahuje programy virtuální reality, které dávají předběžně nahlédnout do Chrislámického ráje — avšak pouze zvenčí…
Kolovaly pověsti — nikdy však nepotvrzené, navzdory nevyhnutelným „odhalením“ rebelujících odpadlíků — že existuje „Přísně Svatá“ verze. Předpokládalo se, že je to verze číslo 4. Předpokládalo se také, že pracuje prostřednictvím pokročilých jednotek brainmana a že je „neurologicky zašifrována“, takže ji může přijmout pouze jedinec, pro nějž byla určena. Použití jakoukoliv neautorizovanou osobou by mělo za následek trvalé mentální poškození — snad dokonce šílenství.
Ať už Chrislám používal jakékoliv technické pomůcky, svou šanci dostal proto, že nazrál čas pro nové náboženství, které by zahrnovalo prvky dvou starobylých věrouk (s přimíšením ještě staršího buddhismu). Přesto však by Prorok možná neuspěl bez dvou dalších faktorů, které přitom vůbec nedokázal ovlivnit.
Prvním byla takzvaná revoluce „Chladné fuze“, která přivodila nenadálý konec fosilního paliva a zničila ekonomickou základnu muslimského světa na téměř celou jednu generaci — dokud ji izraelští chemici znovu nevybudovali pod heslem „Ropa pro potravu — ne pro oheň!“
Druhým faktorem byl stálý úpadek morálky a intelektuálního postavení křesťanství, který začal — i když si to jen málokdo po celá staletí uvědomoval — 31. října 1517, kdy Martin Luther přibil svých Pětadevadesát tezí na vrata kostela ve Wittenbergu. K prohloubení procesu potom přispěli Kopernik, Galileo, Darwin a Freud, a vyvrcholením se stal známý skandál „Mrtvého moře“, když nakonec publikování dlouho skrytých svitků odhalilo, že biblický Ježíš se skládal ze tří (a možná ze čtyř) různých jedinců.
Avšak coup de gráce, rána z milosti, přišla ze samotného Vatikánu.