Program SETI — the Search for Extra-Terrestrial Intelligence čili Pátrání po mimozemské inteligenci — probíhal se stále citlivějším zařízením a v neustále rostoucím frekvenčním pásmu více než sto let. V průběhu doby došlo k mnoha falešným poplachům, avšak rádioastronomové zaznamenali jen málo „možností“, které by mohly být něco víc než pouze náhodné zlomky kosmického šumu. Naneštěstí zachycené vzorky byly příliš krátké, než aby i nejgeniálnější počítačový rozbor dokázal, že mají inteligentní původ.
Všechno se náhle změnilo v roce 2085. Jeden ze starších nadšenců SETI kdysi prohlásil: „Až skutečně odhalíme signál, budeme vědět s jistotou, že tomu tak je — nebude to slabý šepot téměř schovaný v šumu.“ Měl pravdu.
Signál byl zachycen, hlasitě a jasně, v průběhu rutinní práce jedním menším radioteleskopem na odvrácené straně měsíce — pořád docela tichém místě navzdory provozu místních komunikací. A nemohlo být pochyb o jeho mimozemském původu. Teleskop, který jej přijímal, mířil přímo na Sírius, nejjasnější hvězdu celé oblohy.
To bylo první překvapení. Sírius je asi padesátkrát jasnější než Slunce a vždy se zdál ubohým kandidátem na to, aby měl kolem sebe planety, na nichž může existovat život. Astronomové se o tom ještě dohadovali, když utrpěli — a s nimi celý svět — mnohem větší šok.
I když, při zpětném pohledu, byl fakt oslnivě zjevný, trvalo téměř čtyřiadvacet hodin, než kdosi poukázal na zajímavou koincidenci.
Sirius je vzdálený od Země 8,6 světelných let a projekt EXCALIBUR proběhl před sedmnácti roky a třemi měsíci. Rádiové vlny mohly právě urazit cestu k Síriu a zpět. Ať už kdokoliv — nebo cokoliv — přijal elektromagnetický výbuch, neztrácel čas s odpovědí.
A jakoby na potvrzení těchto úvah měla nosná vlna ze Síria přesně stejnou frekvenci jako pulz vyslaný systémem EXCALIBUR — 5400 megahertzů. Přesto však nastalo velké zklamání.
Oproti veškerému očekávání byla tato vlna zcela nemodulovaná; nebyla v ní ani stopa signálu.
Byl to ryzí šum.