Ředitel ASTROPOLU viděl mnoho lidských společností a měst a myslel si, že ho už nic nedokáže překvapit. A přece nyní v nevíře zíral na svého generálního inspektora.
„Jste si tím jistý?“ zeptal se.
„Všechno tomu nasvědčuje. Měli jsme samozřejmě podezření — zběhnutí jsou velice, velice vzácná, a zvažovali jsme, jestli nejde o nějaký nejapný vtip. Ale Hluboký mozkový sken to potvrdil.“
„Nedá se HMS nějak oklamat? Máme co dělat s experty.“
„Nejsou lepší, než ti naši. A prošetření na Deimosu to potvrzuje. Víme, kdo to provedl. Je samozřejmě pod pečlivým dohledem.“
„Kdy k nim dojde varování?“
Generální inspektor pohlédl na hodinky, které uměly ukazovat dvacet časových zón na třech kosmických tělesech.
„Varování už dostali — ale jsou na druhé straně Slunce a ještě hodinu od nich nepřijde potvrzení. Obávám se, že už může být příliš pozdě. Jestliže všechno proběhlo podle plánu, ke startu mělo dojít před čtyřiceti minutami. My nemůžeme dělat nic — jedině čekat.“
„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Proč by někdo ve jménu Božím provedl takovou věc?“
„Přesně tak. Ve jménu Božím.“