Kálí se už nacházela uvnitř oběžné dráhy Marsu a stále nabírala rychlost, jak uháněla ke Slunci, když David oznámil první anomálii. Došlo k ní během periody s nulovým výkonem, pouze několik minut předtím, než měl Goliáš opět spustit motory.
„Důstojníkovi ve službě,“ řekl počítač. „Zjistil jsem malé zrychlení. Jedna celá dvě desetiny mikrogé.“
„To je nemožné!“
„Teď už je to jedna celá pět,“ pokračoval neoblomně David. „Zrychlení fluktuuje. Kleslo na jedna celá. Teď ustalo. Myslím, že byste měl upozornit kapitána.“
„Jsi si úplně jistý? Ukaž mi záznamy.“
„Tady jsou.“
Na hlavním monitoru se objevila zubatá čára zvedající se k ostrému vrcholu a pak klesající zpět na nulu. Něco — ne Goliáš — dalo Kálí malé, ale znatelné postrčení. Impuls trval o něco déle než deset sekund.
První otázka, kterou kapitán Singh položil, když odpověděl na telefon z můstku, zněla: „Můžeš to lokalizovat?“
„Ano. Soudě podle vektoru zrychlení, bylo to na druhé straně Kálí. Mřížkový odkaz L-4.“
„Probuď se, Coline. Musíme se tam jít podívat. Musel to být náraz meteoritu…“
„Trvající deset sekund?“
„Hm. Ach, nazdar, Coline. Slyšel jsi to?“
„Ano, většinu jsem slyšel.“
„Máš nějakou teorii?“
„Zjevně přistáli fanatičtí Znovuzrození a snaží se zmařit naši dobrou práci. Ale jejich pohon potřebuje nutně vyladit, podle toho, jak vypadá ta křivka.“
„Vynalézavé, ale myslím si, že bychom jejich příjezd zaregistrovali. Setkáme se v přechodové komoře.“
Od oslavy narozenin Sira Colina Drakera měli jen málo příležitostí jít daleko od lodi. Všechna činnost se soustředila na oblast měřící napříč jen pár stovek metrů. Když sáně vezly Singha, Drakera a Fletchera na odvrácenou stranu, geolog ke svým společníkům poznamenal: „Můžu udělat docela dobrý odhad. Napadlo by mě to dřív, kdybychom neprožívali tolik věcí, které rozptylovaly pozornost… Panebože! Vidíte to, co vidím já?“
Na obloze před nimi bylo něco, co Robert Singh neviděl od doby, kdy před desítkami let opustil Zemi a co za žádných okolností nemohlo existovat na Kálí. Byla to, sice neuvěřitelně, ale zcela nepochybně duha.
Fletcherovi se téměř vymklo řízení sání z ruky, když zíral nahoru na nemožný úkaz na obloze. Pak vozidlo zastavil. Sáně se začaly pomalu usazovat na povrchu Kálí.
Duha se rychle vytrácela. V okamžiku, kdy sáně dopadly na Kálí, snesly se jako padající sněhová vločka, zmizela úplně.
Sir Colin byl první, kdo narušil zbožné ticho.
„Pak Bůh řekl: Usadím svou duhu na oblacích a to bude znamení smlouvy mezi mnou a Zemí… Už nikdy se z vody nestane potopa, která by ničila všechen život. Podivné, že si to pamatuju — nedíval jsem se do staré křesťanské Bible od doby, kdy jsem byl malý. Doufám jenom, že je to pro nás stejně dobrá zpráva, jako byla tehdy pro Noa.“
„Ale jak se to mohlo stát? Tady?“
„Jeď pomalu, Torine, a já vám ukážu jak. Kálí se probouzí.“