„Kalitřesení“ se stávala pořád častějšími, i když se zdála vcelku neškodná. Docházelo k nim přibližně stále ve stejnou dobu v průběhu krátkého dnu asteroidu, okamžik předtím, než jeho rotace přenesla kráter Stromboli na noční stranu. Plocha kolem minisopky zřejmě absorbovala teplo během celé doby denního světla, a páry dospěly k varu právě před soumrakem.
Avšak — a to dělalo Siru Colinovi starosti, ačkoliv diskutoval o problému pouze s kapitánem Singhem erupce začínaly neustále dříve, trvaly déle a pořád sílily. Naštěstí se pořád omezovaly na jednu oblast, na druhé straně asteroidu skorem přesně naproti Goliášovi. Nikde jinde k výbuchům nedocházelo.
Posádka pohlížela na Stromboli spíše s laskavým pobavením než poplašeně. Sonny, který si nikdy nenechal ujít takovou příležitost, začal přijímat sázky na přesný čas počátku erupce. Jejich výsledkem bylo, že každý den večer musel David dělat značné úpravy stavů účtů.
Pod řízením Sira Colina však také prováděl výpočty mnohem závažnějšího rázu. Goliáš se nacházel už v polovině vzdálenosti mezi Marsem a Zemí, než Singh a Draker rozhodli, že je čas upozornit VESMÍRNOU OCHRANU — a zatím nikoho jiného.
„Jak uvidíte z připojených obrázků,“ začínala jejich zpráva, „je zde druhá síla, kromě našeho pohonu, která ovlivňuje dráhu Kálí. Kráter, který jsme nazvali Stromboli, působí jako raketový motor a při každé otáčce vystřeluje stovky tun materiálu. Už zrušil deset procent hybnosti, kterou jsme Kálí dodali. Nebude to však velký problém, pokud se situace nezhorší.
K tomu ovšem pravděpodobně dojde, až se Kálí dostane blíž ke Slunci. Samozřejmě, jestliže včas vyčerpá svou zásobu prchavých látek, nebude se čeho obávat.
Nechceme vyvolat zbytečný poplach, dokud o výsledném efektu ještě pochybujeme. Chování aktivních komet — a Kálí je poslední pozůstatek takové komety je nevypočitatelné. Takže VESMÍRNÁ
OCHRANA by měla zvážit, jaké dodatečné kroky je třeba podniknout a jak na ně připravit veřejnost.
Je možné poučit se z historie Shift-Tuttleyovy komety, kterou objevili dva američtí astronomové v roce 1862. Kometa se potom na více než na sto let ztratila, protože stejně jako u Kálí došlo ke změně její dráhy tryskovou reakcí poté, co se přiblížila Slunci.
V roce 1992 ji pak znovu objevil japonský astronom amatér, a když byla spočtena její nová dráha, výsledek vyvolal velký poplach. Zdálo se, že Shift-Tuttleyova kometa s vysokou pravděpodobností narazí 14. srpna 2126 na Zemi.
Přestože to tehdy vyvolalo senzaci, na epizodu se v podstatě zapomnělo. Když kometa v roce 1992 obíhala Slunce, získaly od něj její trysky energii a opět změnily její dráhu — na zcela bezpečnou. V roce 2126 kometa mine Zemi ve značné vzdálenosti a my ji budeme moci obdivovat jako neškodnou podívanou na naší obloze.
Snad tato část astronomické historie — omlouváme se těm, kteří jsou s ní dobře obeznámeni — veřejnost poněkud uklidní. Ale my samozřejmě nemůžeme spoléhat na stejně šťastný vývoj událostí.
Měli jsme původně v plánu opustit Kálí, jakmile bude odchýlena na bezpečnou dráhu, setkat se s tankerem, doplnit palivo a zamířit zpět k Marsu. Teď však musíme předpokládat, že budeme muset spálit všechny pohonné hmoty přímo zde, na Kálí. Nebudeme jich mít dost, abychom měli motory spuštěné celou cestu až k Zemi. Doufejme, že to bude dostatečné.
Pak zde budeme sedět — nemáme jinou alternativu, dokud se nepovede připravit záchrannou misi. Tou dobou už pravděpodobně obletíme Slunce a budeme směřovat zpět k oběžné dráze Země. Oznamte nám, prosím, zda takový plán schvalujete, nebo zda máte nějaké alternativní návrhy.“
Když byl přenos meziplanetárním faxem potvrzen, kapitán Singh trochu unaveně poznamenal: „No, tohle se vším pořádně zamíchá. Uvažuješ, jak se s tím vypořádají?“
„Právě teď zvažuju, jak se s tím vypořádáme my,“ odvětil zachmuřeně Sir Colin. „Přemýšlel jsem o jistých možnostech.“
„A jakých?“
„Scénář nejhoršího případu — nedokážeme Kálí odchýlit. Spálíš pohonné hmoty doopravdy až do poslední kapky a připustíš, aby se i Goliáš srazil se Zemí? Kolik tun pohonné směsi by bylo potřeba, abychom se dostali do bezpečné vzdálenosti, třeba i s lehkým dotykem atmosféry?“
Kapitán se neradostně usmál.
„Když to uděláme těsně před vyhořením, asi devadesát.“
„Jsem rád, že to už máš spočítané. Devadesát tun vůbec neovlivní Kálí — ani Zemi — ale mohlo by nám zachránit naši vlastní kůži.“
„Souhlasím. Nemá cenu nechat se zabít — a přidat dalších deset tisíc tun k úderu kladiva. Ne že by si těch deseti tisíc tun někdo všiml — v sumě dvou miliard.“
„Správný postřeh, ale pochybuju, že na Zemi ocení, když řekneme: Je nám to líto, braši, když bezpečně profrčíme kolem.“
Rozhostilo se dlouhé a nepříjemné mlčení, než kapitán odpověděl.
„Po celý svůj život jsem se snažil dodržovat jedno pravidlo. Nikdy neztrácej spánek nad problémy, které nemůžeš ovlivnit. Pokud VESMÍRNÁ OCHRANA nepřijde s jinou odpovědí, víme, co musíme udělat. Jestli to nepomůže, není to naše vina.“
„Velice logické, ale začínáš mluvit jako David. Logika nám moc nepomůže, až uvidíme, co Kálí provede se Zemí.“
„No, doufejme, že celé tohle povídání o konci světa je jen ztráta času. A pokud je nepřesvědčíme, že Země bude zachráněna, spousta lidí se tam dole zblázní.“
„Už se zbláznili, Bobe. Viděl jsi statistické údaje o sebevraždách ve zprávě za poslední čtvrtletí? Nyní klesly, ale pomysli na paniku, na bouře a násilnosti, k nimž může dojít v několika příštích měsících. Země může být zničena, i když Kálí neškodně proletí kolem.“
Kapitán přikývl — trochu příliš silně, jako kdyby se snažil vytřást z hlavy nějaké nepříjemné myšlenky. „Zapomeňme na okamžik na Zemi, jestli to dokážeme. Díval ses na dráhu, kterou budeme sledovat, až proletíme kolem?“
„Ovšemže. Co je s ní?“
„Perihelium bude právě uvnitř Merkurova přísluní. Pouze nula celá třicet pět setin astronomické jednotky od Slunce. Goliáš byl zkonstruován pro činnost mezi Marsem a Jupiterem. Dokáže se loď vypořádat s takovou teplotní zátěží — dvěstěkrát větší než normální?“
„Nedělej si starosti, Bobe. Byl bych rád, kdyby se všechny naše problémy daly vyřešit tak snadno. Copak nevíš, že jsem byl ještě blíž? Projekt HELIOS. Letěli jsme s Ikarem týden po obou stranách perihelia ne o moc víc než tři desetiny astronomické jednotky od Slunce. Úžasná podívaná, ale naprosto bezpečná, když to provedeš při minimální aktivitě slunečních skvrn. Bylo to docela… ehm… zajímavé, sedět ve stínu a pozorovat krajinu kolem, jak se taví. Potřebovali jsme jenom sadu mnohonásobných reflektorů, které odrážely sluneční svit zpět do kosmického prostoru. Jsem si jistý, že Torin a jeho roboti je svedou vyrobit za pár hodin.“
Kapitán Singh si to promyslel, s úlevou, ale také s malým nadšením. Slyšel o projektu HELIOS a vzpomněl si, že Sir Colin byl jedním z vědců, kteří se na něm podíleli.
Určitě to pozvedne morálku na Goliášovi, když Slunce bude na obloze dvacetkrát větší, než se jeví ze Země, mít na palubě někoho, kdo už v takovém pekle jednou byl.