Napětí, alespoň na Goliáši, netrvalo dlouho. VESMÍRNÁ OCHRANA oznámila téměř okamžitě, že Kálí I. — o maloučko menší úlomek, na němž uvázla kosmická loď — se značnou rezervou mine Zemi. Kapitán Singh přijal tuto zprávu spíše s úlevou než naplněn radostí. Po všem, co vytrpěli, se to zdálo pouze fér. Je sice pravda, že Vesmír neví nic o spravedlnosti, ale člověk může vždy doufat.
Dráha Goliáše se promění jen nepatrně, když se kosmická loď přežene kolem Země několikrát větší rychlostí, než je úniková. Potom bude loď i její soukromé kosmické těleso neustále nabírat rychlost jako kometa, která dosáhla bodu nejbližšího ke Slunci. Tenhle bod bude ležet až uvnitř oběžné dráhy Merkuru. Torin Fletcher už dával dohromady pláty odrazové fólie, aby vytvořil obří stan, který je ochrání před teplotní zátěží desetkrát větší, než jaká panuje v poledne na Sahaře. Pokud si udrží svůj slunečník v dobrém stavu, nemají se kromě nudy čeho obávat. Bude trvat přes tři měsíce, než je Hercules dokáže dohonit.
Byli v bezpečí a už se zapsali do historie. Ale na Zemi stále ještě nikdo nevěděl, zda lidská historie bude pokračovat. Jediné, co teď dokázaly počítače VESMÍRNÉ OCHRANY zaručit, bylo to, že Kálí II. nezasáhne přímo žádnou velkou pevninu. To bylo jisté uklidnění, ale nikoli dostatečné k tomu, aby zabránilo hromadné panice, tisícům sebevražd a narušování zákona a pořádku. Světová rada zabránila nejhorším katastrofám jedině tím, že rázně, téměř diktátorsky, převzala všechny pravomoce.
Muži a ženy na palubě Goliáše sledovali dění na Zemi s účastí a soucitem, přesto však s pocitem odstupu, téměř jako by se dívali na události, které už patří k dávné minulosti. Věděli, že ať se na Zemi stane cokoliv, půjdou nyní jinými cestami na odlišných planetách — navždy poznamenáni vzpomínkami na Kálí.
Nyní se na obloze rozprostíral velký srpek Měsíce, rozeklané horské vrcholy podél terminátoru hořely silným světlem lunárního rozbřesku. Avšak prašné pláně ještě nedotčené sluncem nebyly úplně
tmavé. Slabě zářily ve světle odraženém od oblak a kontinentů Země. A na kdysi mrtvé krajině jiskřily tu a tam rozptýlené žhnoucí světlušky, které označovaly první trvalá osídlení vybudovaná lidstvem mimo domovskou planetu. Kapitán Singh dokázal snadno lokalizovat Základnu Clavius, Port Armstrong, Platonovo město… Viděl dokonce i náhrdelník slabých světel podél Translunární železnice přivážející drahocenný náklad vody z ledových dolů na Jižním pólu. A byl tam Sinus Iridum, kde před dávným časem dosáhl svého prvního krátkého okamžiku slávy. Země byla vzdálena pouhé dvě hodiny.