Kálí II. pronikla do atmosféry těsně před východem slunce, sto kilometrů nad Havají. Ohromná ohnivá koule okamžitě přinesla nad Tichý oceán falešný úsvit a probudila život v divočině na myriádách tichomořských ostrovů. Ale jen málo lidí tu noc spalo, kromě těch, kteří hledali zapomnění v drogách.
Na Novém Zélandu žár letící vysoké pece zapálil lesy, roztavil sníh na vrcholcích hor a spustil tak laviny do údolí pod nimi. Naštěstí směřoval hlavní teplotní dopad na Antarktidu — jediný světadíl, který jej mohl nejlépe absorbovat. Ani Kálí nedokázala odloupnout všechny kilometry polárního ledu, ale Velké tání změní linii pobřeží na celém světě.
Žádný z lidí, kteří přežili zvuk průletu Kálí, jej nedokázal nikdy popsat. Všechny záznamy nebyly ničím jiným než pouhou ozvěnou. Videozáznamy byly samozřejmě vynikající a následující generace je budou sledovat se zbožnou bázní. Ale nic se nikdy nedá porovnat se strašlivou skutečností.
Dvě minuty poté, co se Kálí zařízla do atmosféry, se opět vrátila do kosmického prostoru. K Zemi se přiblížila až na vzdálenost šedesáti kilometrů. V těch dvou minutách připravila o život sto tisíc lidí a nadělala škody za jeden bilion dolarů.
Lidstvo mělo velké, převeliké štěstí.
Příště bude mnohem lépe připraveno. Přestože srážka změnila oběžnou dráhu Kálí tak drasticky, že už nikdy nebude pro Zemi nebezpečím, kolem Slunce obíhají miliardy létajících hor.
A Shift-Tuttleyova kometa už zrychluje k perihéliu. Ještě jí zbývá spousta času, aby se rozhodla jinak.