Thissell si prohlížel mrtvý obličej, který se zdál bezcharakterní a mdlý — možná v důsledku zvyku nošení masek. Tělo bylo středního vzrůstu a váhy a Thissell odhadoval věk tak mezi čtyřiceti pěti až padesáti. Vlasy byly středně hnědé a rysy nadmuté vodou. Neměl na sobě nic, podle čeho by se dalo určit, jak muž zemřel.
To musí být Haxo Angmark, pomyslel si Thissell. Kdo jiný by to mohl být? Mathew Kershaul? Proč ne? Thissell se ptal neklidně sám sebe. Rolver a Welibus se už vylodili a odešli za svou prací.
Rozhlédl se po zátoce, aby našel loď Kershaula. Rozpoznal ji již zakotvenou u břehu. Dokonce zrovna když se díval, skočil Kershaul na břeh a měl na sobě svou obvyklou masku Jeskynní sovy.
Vypadal zamyšleně, protože Thissellovu loď přešel, aniž by zvedl zrak.
Thissell se otočil zpět k mrtvole. Je to tedy bez pochyb Angmark.
Cožpak se nevylodili z lodí Rolvera, Welibuse a Kershaula tři muži v maskách, které jsou pro ně typické? Samozřejmě, je to tělo Angmarka… Tohle snadné řešení se však Thissellovi nezdálo.
Kershaul přece zdůraznil, že jiný cizinec by byl rychle odhalen. Jak by se mohl Angmark jinak schovat, kdyby… Thissell tuto myšlenku zavrhl. To tělo je samozřejmě Angmarkovo. A přece…
Thissell svolal své otroky a udělil jim rozkazy, aby dovezli do doku vhodnou nádobu, ve které by mohlo být převezeno a uchováno tělo, než bude zajištěno vhodné místo k pohřbení. Otroci nebyli zrovna moc nadšeni a Thissell musel mocně, i když ne zrovna zručně uhodit na hymerkin, aby své rozkazy zdůraznil.
Šel podél doku, otočil se směrem k esplanádě a přešel kolem kanceláře Cornelyho Welibuse. Podél příjemné uličky se vydal k přistávací ploše.
Když tam dorazil, zjistil, že se Rolver ještě neobjevil. Vrchní otrok, který byl označen žlutou růžicí na své látkové černé masce, se zeptal, může-li nějak sloužit. Thissell mu oznámil, že by si přál odeslat vzkaz na Polypolis.
Bez problémů, prohlásil otrok. Jestliže Thissell napíše svůj vzkaz zřetelně velkými písmeny, ihned bude doručen.
Thissell napsal:
Nalezen mrtvý cizinec, pravděpodobně Angmark. Věk 48, střední postava, hnědé vlasy, jiná možnost identifikace chybí. Očekávám potvrzení anebo instrukce.
Vzkaz určil do rukou Castela Cromartina na Polypolisu a podal ho vrchnímu otrokovi. Po chvíli již slyšel charakteristický zvuk meziplanetárního spojení.
Uběhla hodina. Rolver se ještě neukázal. Thissell neklidně procházel sem a tam po místnosti. Nikdo mu neřekl, jak dlouho má čekat. Doba meziplanetárního přenosu se nepředstavitelně lišila.
Někdy došel vzkaz během několika mikrosekund a někdy se toulal hodiny po neznámých oblastech. Existovalo dokonce několik případů, kdy vzkazy byly doručeny dříve než byly odeslány.
Uběhla další půlhodina a Rolver nakonec dorazil ve své obvyklé masce Jezerního ptáka. Shodou okolností slyšel Thissell hvízdot zrovna přicházejícího vzkazu.
Rolver vypadal překvapeně, že vidí Thissella. „Co vás přivádí tak brzy?“
Thissell mu to vysvětlil. „Týká se to toho těla, které jste mi dnes ráno svěřil. Sděluji to svým nadřízeným.“ Rolver zvedl hlavu a poslouchal zvuk přicházejícího vzkazu.
„Zdá se, že vám přichází odpověď. Měl bych ji raději převzít.“
„Proč byste se obtěžoval?“ zeptal se rychle Thissell. „Váš otrok se zdá být schopný.“
„Je to moje práce,“ prohlásil Rolver. Jsem odpovědný za přesné odesílání a přijímání všech vesmírných telegramů.“
„Půjdu s vámi,“ řekl Thissell. „Vždycky jsem chtěl vidět, jak se s tím zařízením pracuje.“
„Myslím, že by to bylo proti předpisům,“ namítl Rolver. Vešel do dveří, které vedly do vnitřního oddělení. „Za chvíli pro vás budu mít ten vzkaz.“
Thissell odporoval, ale Rolver si ho nevšímal a sám vstoupil do vnitřního oddělení.
Po pěti minutách se znovu objevil a přinášel malou žlutou obálku.
„Ne zrovna dobré zprávy,“ oznámil s nepřesvědčivou účastí.
Thissell zasmušile otevřel obálku. Ve vzkazu stálo:
Není to tělo Angmarka. Angmark má černé vlasy. Proč jste nečekal na jeho přistání? Vážný přestupek. Jsem velmi nespokojen. Při nejbližší příležitosti se vraťte na Polypolis.
Thissell si vložil vzkaz do kapsy. „Mimochodem, mohu se podívat, jakou máte barvu vlasů?“
Rolver zahrál trochu překvapený trylek na svůj kiv. „Jsem úplně blond. Proč se ptáte?“
„Pouze ze zvědavosti.“
Rolver zahrál další trylky na kiv. „Nyní už chápu. Můj milý, vy ale máte podezíravou povahu! Podívejte! Otočil se a odhrnul záhyb své masky na zátylku. Thissell viděl, že Rolverovy vlasy jsou skutečně blond.
„Spokojen?“ zeptal se žertovně Rolver.
„Ano, zajisté,“ odpověděl Thissell. „Náhodou nemáte jinou masku, kterou byste mi mohl půjčit? Už mám té Měsíční můry po krk.“
„Bohužel ne,“ řekl Rolver. „Ale dojděte si do obchodu s maskami a nějakou si vyberte.“
„Ano, to mohu,“ souhlasil Thissell. Odešel od Rolvera a do Fanu se vrátil po stejné cestě. Když procházel kolem Welibusovy kanceláře, zaváhal a pak vstoupil. Dnes měl Welibus oslnivou masku, která byla vyrobena ze zelených skleněných hranolků a stříbrných korálků. Thissell tuto masku nikdy před tím neviděl.
Welibus ho opatrně pozdravil a doprovázel se k tomu na kiv.
„Dobrý den, pane Měsíční můro.“
„Nebudu vás dlouho zdržovat,“ začal Thissell, „ale mám k vám jednu poněkud osobní otázku. Jakou barvu mají vaše vlasy?“ Welibus zlomek vteřiny zaváhal, pak se otočil a nadzvedl svou masku. Thissell viděl husté černé kadeře. „Odpovídá to vaší otázce?“ zeptal se zvědavě Welibus.
„Úplně,“ odpověděl Thissell. Přešel přes esplanádu, vyšel na dok, směrem ke Kershaulově lodi. Kershaul ho přijal bez nadšení a odevzdaným gestem ho pozval na palubu.
„Rád bych vám položil jednu otázku,“ začal přímo Thissell.
„Jakou máte barvu vlasů?“
Kreshaul se hořce usmál. „To málo, co mi zbylo, je černé. Proč se vlastně ptáte?“
„Jen ze zvědavosti.“
„Ale jděte,“ řekl Kershaul nezvykle příkře. „V tom musí být něco jiného.“
Thissell cítil, že se potřebuje s někým poradit a spustil. „Situace se má následovně. Dnes ráno objevili v zátoce mrtvého cizince. Měl hnědé vlasy. Nejsem si úplně jistý, ale pravděpodobnost, že Angmarkovy vlasy jsou černé, je řekněme tak dvě ku třem.“ Kershaul si zatahal za bradku své Jezerní sovy. „Jak ještě k tomu došlo?“
„Tuto informaci jsem obdržel z rukou Rolvera. Jeho vlasy jsou blond. Jestliže přijal Angmark Rolverovu totožnost, musel přirozeně změnit informaci, která mi dnes ráno přišla. Jak vy, tak Welibus, máte černé vlasy.“
„Hm,“ odvětil Kershaul. „Jestli vám dobře rozumím, tak vy si myslíte, že Haxo Angmark zabil buď Rolvera, Welibuse nebo mě a přijal totožnost mrtvého. Je to tak?“