Let rakety se tak zpomalil, že nedosahoval ani únikové rychlosti. Tantra se už nemohla vzdálit od železné hvězdy. Lidé zapomínali na jídlo i spánek a neopouštěli řídící stanoviště po celou řadu neutěšených hodin, kdy se kurs Tantry víc a více zakřivoval, až hvězdolet začal opisovat osudnou elipsu. Úděl Tantry byl každému jasný.
Nenadálý skřek všemi otřásl. Astronom Pur Chiss vyskočil a zašermoval rukama. Obličej se mu zkřivil k nepoznání a vůbec se nepodobal člověku žijícímu v období Okruhu. Strach, lítost nad sebou samým i palčivá pomstychtivost setřely z učencovy tváře všechny stopy rozumu.
„On, to všechno on!“ zakřičel Pur Chiss a ukázal na Pel Lina. „Ten omezenec, tupohlavec, pařez, ta pitomá žížala…!“ Astronom se až zalykal, jak se snažil rozpomenout na nadávky prapředků, který už nikdo neužíval.
Niza, stojící vedle, se štítivě odtáhla. Erg Noor vstal.
„Osočováním soudruha se nic nespraví. Ty doby jsou dávno pryč, kdy chyby mohly být úmyslné. A v našem případě —“
Erg přezíravě zatočil páčkami automatického počítače, „jak vidíte, pravděpodobnost omylu je třicetiprocentní. Připočítám-li k tomu nevyhnutelnou depresi na konci služby a navíc ještě otřes při kymácení hvězdoletu, jsem přesvědčen, že byste se vy, Pure Chissi, dopustil stejné chyby.“
„A vy?“ už méně zuřivě vykřikl astronom.
„Já ne. Měl jsem příležitost vidět právě takovou obludu v šestatřicáté mezihvězdné… Vinen jsem já. V domnění, že budu ve neprozkoumaném rajónu řídit raketu sám, omezil jsem se na pouhou instrukci.“
„Jak jsem mohl vědět, že bez vás proniknou do téhle oblasti?“ zvolala Niza.
„Měl jsem to vědět,“ odpověděl pevně Erg Noor, odmítaje Nizinu přátelskou pomoc. „Ale hovořit o tom bude mít smysl až na Zemi…“
„Na Zemi!“ vykřikl Pur Chiss, a dokonce i Pel Lin se rozpačitě zamračil. „Takhle mluvit, když je všechno ztraceno a vpředu náš čeká jen záhuba.“
„Vpředu nečeká záhuba, ale veliký boj,“ řekl tvrdě Erg Noor a sklesl do křesla před stolem. „Posaďte se! Spěchat není kam, dokud Tantra nevykoná půl druhé otočky…“
Přítomní mlčky uposlechli, ale Niza s biologem se na sebe vítězoslavně usmáli navzdory vší beznadějnosti okamžiku.
„Hvězda má nepochybně planetu, a podle zakřivení isogravů předpokládám, že má dokonce dvě. Jak vidíte,“ náčelník načrtl přesné schéma, „planety musí být veliké a jistě tedy budou mít atmosféru. Přistát zatím nemusíme, neboť máme dost atomárního tuhého kyslíku.“
Erg Noor se odmlčel, aby si mohl soustředit myšlenky.
Po chvíli pokračoval:
„Začneme obíhat kolem planety a staneme se její družicí. Spotřebujeme-li vzduchu a bude-li atmosféra na planetě pro nás vhodná, planetární palivo nám stačí, abychom přistáli a zavolali o pomoc. Za půl roku vypočítáme kurs, sdělíme výsledky ze Zirdy, přivoláme záchrannou raketu a osvobodíme náš hvězdolet.“
„Jestli ho osvobodíme,“ namítl Pur Chiss s pokrytecky potlačovanou radostí.
„Ano, jestli!“ souhlasil Erg Noor. „Ale je to jasný cíl. Musíme sebrat všechny síly, abychom ho dosáhli. Vy, Pure Chissi a Ingrid, budete pozorovat planety a zjistíte jejich rozměry. Ber a Niza vypočítají podle hmoty planet únikovou rychlost, a poté rychlost oběžnou i optimální radiant oběhu rakety.“
Badatelé se pro všechny případy začali připravovat k přistání. Biolog, geolog i lékařka zamýšleli shodit průzkumnou automatickou stanici, mechanici seřizovali přistávací lokátory a reflektory a montovali raketovou družici, která měla vysílat zprávy na Zem.
Po přežité hrůze a beznaději pokračovala práce zvlášť rychle a přestávala jen v době, kdy se raketa kymácela ve vírech gravitace. Avšak Tantra už natolik snížila rychlost, že její pohupování nemělo pro posádku škodlivé následky.
Pur Chiss a Ingrid zjistili vlastnosti obou planet. Vnější planeta byla obrovská, ledová, a chránila ji mocná vrstva patrně jedovaté atmosféry. Na přiblížení k ní se nedalo ani pomyslit, neboť hrozila jistou záhubou. Mají-li si lidé vybrat druh smrti, bylo by asi lepší shořet u povrchu železné hvězdy, než zarazit hvězdolet do tisícikilometrové vrstvy ledu a utonout ve tmě čpavkové atmosféry. Stejně obrovskými a hroznými planetami byly ve sluneční soustavě Jupiter, Saturn, Uran, Neptun.
Tantra se vytrvale blížila ke hvězdě. Za devatenáct dnů a nocí se vyjasnily i rozměry vnitřní planety, která byla větší než Země. Protože byla železnému slunci hodně blízko, řítila se po své dráze šílenou rychlostí a její rok nemohl být delší než dva tři pozemské měsíce. Neviditelná hvězda T planetu zřejmě dostatečně zahřívala, takže při existenci atmosféry mohl na ní být život. V tom případě bylo přistání zvlášť nebezpečné.
Cizí život ve formě bílkovinných skupenství, která jsou společná pro celý vesmír, život, rozvíjející se v podmínkách jiných planet a ubírající se jinými evolučními cestami, byl pro obyvatele Země velmi zhoubný. Ochranná zařízení před škodlivými odpady a choroboplodnými bakteriemi, jež si organismy na naší planetě za milióny věků vypěstovaly, byla bezmocná proti cizím formám života. Stejnému nebezpečí se vystavoval i život z ostatních planet, kdyby se dostal na naši Zemi.
Základní pravidlo živočišného života, „zabíjejíc požírat a požírajíc zabíjet“, Se projevilo se zdrcující krutostí při styku živočichů z různých světů. Strašlivé nemoci, bleskurychlé epidemie, hrozná zranění a závratně množící se škůdci doprovázeli první výzkumy na obyvatelných, ale pustých planetách. Dokonce i světy osídlené myslícími lidmi musily vykonat spousty pokusů a předběžných příprav, než mohly navázat přímé spojení mezihvězdnými letadly. Naše Země je daleko od centrálních oblastí Galaxie s bohatým životem a nehostila ještě představitele civilizací z jiných planetárních soustav. Rada Astronautiky skončila teprve nedávno přípravné práce k přijetí přátel z nedalekých hvězd v Hadonoši, Labuti, Velkém vozu a Rajce.
Erga Noora zneklidňovalo pomyšlení, že by se mohli setkat s neznámým životem, a proto nařídil, aby přinesli z dálkových skladišť prostředky pro biologickou ochranu.
Konečně Tantra vyrovnala svou oběžnou rychlost s rychlostí vnitřní planety železné hvězdy a začala kolem ní kroužit. Mlhavý, bouřlivý povrch planety, vlastně její atmosféry, zářil krvavě skořicovým odleskem železné hvězdy a byl viditelný jenom v elektronovém invertoru. Všichni členové výpravy se bez výjimky zaměstnávali u přístrojů.
„Teplota horních vrstev na osvětlené straně je tři sta dvacet stupňů Kelvina!“
„Otočení kolem osy trvá přibližně dvacet dnů!“
„Lokátory zaznamenávají přítomnost vody i pevniny.“
„Tloušťka atmosféry je tisíc sedm set kilometrů.“
„Zjištěná hmota činí čtyřicet tři celé dvě desetiny hmoty země.“
Informace pokračovaly nepřetržitě a charakter planety vystupoval stále zřetelněji.
Erg Noor soustřeďoval získaná čísla, aby měl materiál pro vypočtení oběžného režimu. Čtyřicet tři celé dvě desetiny zemské hmoty svědčí o tom, že planeta je obrovská. Její přitažlivá síla přimáčkne hvězdolet k povrchu a rozmačká lidi na kaši jako bezmocný hmyz…
Náčelník výpravy si připomněl hrůzostrašné zkazky o starých kosmických raketách, které se z různých důvodů ocitly na obrovských planetách. Tehdejší hvězdolety s malými rychlostmi a nevýkonným palivem často ztroskotávaly. Motory řvaly, letoun se křečovitě chvěl, a nemaje sil uniknout mocné přitažlivosti, jako by se lepil na povrch planety. Kosmické letadlo zůstávalo celé, ale lidem praskal kosit. Co nepopsatelné hrůzy znělo z posledních trhavých výkřiků a zpráv na rozloučenou…
Posádce Tantry takový osud nehrozil, pokud budou obíhat kolem planety. Kdyby však musili přistát, pak jenom nejsilnější z nich budou schopni vléci tíhu svých těl v budoucím útočišti, kam budou odsouzeni na desítky let života… Budou moci žít v takových podmínkách? Pod tlakem dusící tíže, ve věčné tmě infračerveného slunce a v husté atmosféře? Buď jak buď, není to záhuba, je naděje, že se zachrání, a nemají na vybranou!
Oběžná dráha Tantry ležela blízko hranic atmosféry. Účastníci výpravy si nemohli nechat ujít příležitost, aby prozkoumali dosud neznámou planetu, vyskytující se poměrně blízko Země. Osvětlená, či správněji, zahřátá strana planety se nelišila od zastíněné jen mnohem vyšší teplotou, ale i obrovskými shluky elektřiny, která vadila i mocným lokátorům a zkreslovala jejich údaje k nepoznání.
Erg Noor se rozhodl provádět výzkum planety pomocí pumových stanic. Shodili fyzikální stanici a robot oznámil překvapující skutečnost, že atmosféra z neonu a dusíku obsahuje volný kyslík, vodní páry, a má teplotu dvaadvacet stupňů nad nulou. Podmínky se celkem shodovaly s pozemskými. Jenom tlak silné atmosférické vrstvy byl jedna celá čtyři desetiny krát vyšší než normální tlak na Zemi a přitažlivá síla víc jak dvaapůlkrát převyšovala zemskou.
„Dá se tu žít,“ usmál se mírně biolog, když předával náčelníkovi zprávy automatické stanice.
„Můžeme-li žít na tak temné a těžké planetě, pak už tu někdo určitě žije. Bude asi malý a nebezpečný!“
Před patnáctým oběhem si připravili pumovou stanici se silným televizním vysílačem. Svrhli ji do stínu, když se planeta otočila o sto dvacet stupňů. Avšak druhá fyzikální stanice zmizela a nevyslala ani jediný signál.
„Spadla do oceánu,“ konstatovala geoložka Bina Led a zlostně se kousla do rtů.
„Bude třeba propátrat povrch hlavním lokátorem, než shodíme dalšího televizního robota! Máme jenom dva!“
Tantra vychrlila kužel směrovaného rádiového záření, a kroužíc kolem planety, prozkoumával mlhavé kontury pevnin a moří. Vystoupily obrysy obrovského kontinentu, který buď zabíhal do oceánu, nebo rozděloval dva oceány téměř na rovníku planety. Hvězdolet kreslil paprskem různé kličky a obhlížel pruh v šíři dvou set kilometrů. Náhle v obrazovce lokátoru zazářil jasný bod. Ostrý hvizd, působící na napjaté nervy jako rána bičem, potvrdl, že to nebyla halucinace.
„Kov!“ vykřikla geoložka. „Otevřené naleziště!“
Erg Noor zavrtěl hlavou:
„I když záblesk trval jenom okamžik, stačil jsem si všimnout, že to mělo určitý tvar. Buď to byl pořádný kus kovu, možná meteorit, nebo…“
„Hvězdolet!“ vpadli mu současně do řeči Niza a biolog.
„Fantazie!“ odsekl Pur Chiss.