Stručný doslov a vysvětlivky
mladšího vědeckého pracovníka
A. I. Privalova,
tč. vedoucího výpočetní laboratoře
VÚČAKO
Předložené črty ze života Výzkumného ústavu čarodějnictví a kouzelnictví nejsou podle mého názoru přísně realistické v pravém smyslu slova. Nicméně mají vlastnosti, jimiž se příznivě odlišují od tematicky obdobných výplodů G. Fištroněnka a B. Snažilcova, takže je můžeme doporučit širokému okruhu čtenářů.
Především je třeba zdůraznit, že se autoři dokázali zorientovat v situaci a oddělit všechno progresívní v práci ústavu od konzervativního. Jejich črty nevyvolávají ono podráždění, jaké se čtenáře zmocňuje při četbě nadšených článků o konjunkturálních kouscích Gustavillových nebo zaníceného reprodukování nezodpovědných předpovědí pracovníků z oddělení Absolutního Vědění. Dále je příjemnou povinností poukázat na správný vztah autorů k mágovi jakožto člověku. Mág pro ně není objektem bázlivého nadšení a úcty, ale ani pobuřující filmový idiot; bytost z jiného světa, která neustále někde zapomíná brýle, není schopna dát chuligánovi přes hubu a své milované recituje vybrané pasáže z Příručky diferenciálního a integrálního počtu. To všechno znamená, že autoři nasadili správný tón. Ke kladům črt můžeme přičíst i to, že autoři vylíčili atmosféru ústavu očima nováčka a nezapomněli ani vystihnout hluboký vztah mezi zákony administrativními a zákony magickými. Pokud jde o nedostatky těchto črt, většina jich vyplývá z apriorního humanitářského zaměření autorů. Jakožto profesionální literáti dávají šmahem přednost takzvané umělecké pravdě před takzvanou pravdou faktu. A jakožto profesionální literáti jsou autoři, jako ostatně většina literátů, až vtíravě emocionální, a žalostně neobeznámení s otázkami soudobé magie. Aniž protestuji proti vydání těchto črt, považuji přesto za nutné upozornit na některé nedostatky a omyly.
1. Názvy jednotlivých črt, podle mého názoru, neodpovídají plně obsahu. Použitím parafáze známého úsloví Marnost nad marnost… atd. chtěli autoři zřejmě naznačit, že mágové pracují nepřetržitě, i když odpočívají. Ve skutečnosti tomu přibližně tak opravdu je. Ze samotných črt to však nevyplývá. Autoři se dali příliš strhnout naší exotikou a nedokázali se vyhnout lákadlu vylíčit co nejvíc napínavých příhod a efektních epizod. Zato dobrodružství ducha, která tvoří podstatu života každého mága, se na stránky črt téměř nedostala. Samozřejmě s výjimkou poslední kapitoly třetí části, kde se autoři sice pokusili ukázat práci ducha, ale využili k tomu nevhodného materiálu poměrně triviální a diletantské logické úlohy. (V této souvislosti musím poznamenat, že jsem autorům vysvětloval svůj názor na tuto otázku, ale oni pokrčili rameny a trochu dotčeně prohlásili, že beru jejich črty příliš vážně.)
2. Zmíněná neobeznámenost v otázkách magie jakožto vědy vede autory k nepříjemným lapsům v průběhu celé knihy. Tak například, když formulovali téma disertační práče M. F. Reďkina, dopustili se čtrnácti(!) faktických chyb. Seriózní termín „hyperpole“, který se jim patrně velice zalíbil, vkládají do textu vesměs na nevhodných místech. Zřejmě nechápou, že pohovka — translatér nevylučuje M — pole, nýbrž mí—pole; že termínu „živá voda“ se přestalo užívat už v předminulém století; že tajemný přístroj zvaný akvavitometr a elektronický počítač s názvem Aldan ve skutečnosti neexistují; že vedoucí výpočetní laboratoře se jen velice zřídka zabývá kontrolou programů — na to má matematiky — programátory, kteří jsou v naší laboratoři dva a které autoři tvrdošíjně nazývají děvčaty. Popis rozcvičky v materializaci (první kapitola druhé části) je nehorázně mylný; autoři mají na svědomí i nejapné termíny „vektor — magistatum“ a „Auersovo zaklínadlo“; Stoxova rovnice nemá s materializací nic společného a Saturn nemohl v popisovaný okamžik v žádném případě být v souhvězdí Vah. (Tento poslední omyl je tím víc neodpustitelný, že jak jsem byl informován, jeden z autorů je profesionální astronom.) Seznam podobných chyb a nesmyslů bychom mohli bez námahy rozšířit, ale nečiníme to, protože autoři kategoricky odmítli cokoli opravovat. Rovněž odmítli vypustit terminologii, které sami nerozumějí. Jeden prohlásil, že terminologie je nutná kvůli atmosféře, druhý tvrdil, že vytváří kolorit. Ostatně musel jsem souhlasit s jejich názorem, že drtivá většina čtenářů bude asi sotva schopná rozlišit správnou terminologii od chybné a že ať bude v knize terminologie jakákoli, stejně jí ani jeden rozumně myslící člověk nebude věřit.
3. Snaha o zmíněnou uměleckou pravdu (podle vyjádření jednoho z autorů) a o typizaci (podle vyjádření druhého) vedla ke značnému zkreslení obrazu reálných lidí, kteří ve vyprávění vystupují. Autoři jsou vůbec náchylní nivelizovat své hrdiny, takže víceméně pravděpodobný je u nich snad jen Gustavillo a do jisté míry ještě Cristobal Josévič Junta. (Nepočítáme-li epizodní postavu upíra Alfréda, který jim vyšel ze všech nejlíp.) Autoři například tvrdí, že Kornějev je krobián, a domnívají se, že je čtenář schopen učinit si o tomto krobiánství správnou představu. Ano, Kornějev je skutečně krobián. Ale právě proto ten Kornějev, který je v knize vylíčen, vypadá jako „poloprůzračný vynálezce“ (použijeme-li terminologie samotných autorů) ve srovnání s Kornějevem skutečným. Totéž se dá říci o pověstné zdvořilosti E. Ampérjana. R. P. Ojra — Ojra je v črtách naprosto mlhavý, ačkoli právě v popisovanou dobu se rozváděl s druhou ženou a chystal se uzavřít třetí sňatek. Uvedené příklady patrně stačí, aby čtenář nepřikládal příliš víry tomu, v jakém světle jsem v knize vylíčen já.
Autoři mě požádali, abych vysvětlil některé nesrozumitelné termíny a málo známá jména vyskytující se v knize. Narazil jsem přitom na jisté potíže. Samozřejmě, nehodlám vysvětlovat terminologii, kterou si vymysleli sami autoři (akvavitometr, temporální přenos spod.). Nedomnívám se však, že by bylo užitečné vysvětlovat i reálně existující termíny, jejichž pochopení vyžaduje důkladné odborné znalosti. Není například možné vysvětlit termín „hyperpole“ člověku, který se dost dobře nevyzná v teorii fyzikálního vakua. Termín „transgrese“ je ještě obsažnější a navíc různé školy ho užívají v různém smyslu. Stručně řečeno, omezil jsem se na vysvětlení několika jmen, termínů a pojmů, na jedné straně poměrně dost rozšířených, a na druhé straně v naší práci výrazně specifikovaných. Kromě toho jsem poznámkami doprovodil několik slov, která nemají přímý vztah k magii, ale mohla by vést k nejasnostem.
Anacefal — zrůda bez velkého mozku a lebeční schránky. Anacefalové umírají obvykle hned po porodu nebo několik hodin po něm.
Augurové — ve starém Římě kněží, kteří předpovídali budoucnost podle letu ptáků a jejich chování. Drtivá většina z nich byli podvodníci. Do značné míry to platí i o augurech z našeho ústavu, třebaže dnes pracují podle jiných metod.
Bazilišek — v pohádkách obluda s tělem kohouta a ocasem hada, která zabíjí pohledem. Ve skutečnosti dnes téměř vyhynulý dávný ještěr porostlý peřím, předchůdce nejstaršího ptáka archeopteryxe. Má hypnotické schopnosti. Ve viváriu ústavu jsou chovány dva exempláře.
Danaovny — v řecké mytologii zločinné dcery krále Danaa, které na jeho příkaz zabily své manžely. Nejprve byly odsouzeny k tomu, aby věčně nabíraly vodu do bezedného sudu. Později, při revizí procesu, přihlédl soud ke skutečnosti, že byly provdány násilím. Tato polehčující okolnost umožnila převést je na poněkud méně nesmyslnou práci — u nás v ústavu se například zabývají tím, že rozkopávají asfalt všude, kde ho nedávno samy uložily.
Démon Maxwellův — důležitý prvek myšlenkového experimentu významného anglického fyzika Maxwella. Byl určen k útoku na druhý zákon termodynamiky. V Maxwellově myšlenkovém experimentu zaujímá démon místo vedle otvoru v přepážce, dělící nádobu naplněnou pohybujícími se molekulami. Úkolem démona je, aby z jedné poloviny nádoby do druhé vpouštěl rychlé molekuly, kdežto pomalým aby ucpával otvor před nosem. Ideální démon je schopen tímto způsobem bez velké námahy vytvořit v jedné polovině nádoby velmi vysokou teplotu, ve druhé pak velmi nízkou, čímž uskutečňuje perpetuum mobile druhého typu. Avšak teprve poměrně nedávno a výhradně v našem ústavu se podařilo takové démony najít a naučit je pracovat.
Drákula, hrabě — proslulý maďarský upír XVII. až XIX. stol. Hrabětem nikdy nebyl. Spáchal spoustu zločinů proti lidskosti. Byl dopaden husary a za velkého srocení lidu slavnostně proboden osikovým kůlem. Vyznačoval se mimořádnou životaschopností — při pitvě v něm bylo nalezeno jeden a půl kilogramu stříbrných projektilů.
Džin — zlý duch z arabských a perských mýtů. Téměř všichni džinové jsou dubly krále Šalomouna a mágů z jeho doby. Bylo jich využíváno k válečným účelům a k politickým výstřednostem. Vyznačují se odporným charakterem, drzostí a naprostým nedostatkem pocitu vděčnosti. Jejich negramotnost a agresivita jsou takové, že jsou téměř všichni ve vězení. V moderní magii se jich široce používá jako pokusných bytostí. Konkrétně E. Ampérjan na materiálu třinácti džinů určil množství zla, které může společnosti způsobit jeden vzteklý a nevzdělaný pitomec.
Fantóm — přelud, přízrak, vidina. Podle soudobých teorií — souhrn nekrobiotických informací. Fantómové vyvolávají pověrčivou hrůzu, ačkoli jsou naprosto neškodní. V ústavu se jich využívá k upřesnění historické pravdy, třebaže de iure nemohou být uznáváni za očité svědky.
Golem — jeden z prvních kybernetických robotů, kterého vyrobil z hlíny rabín Löw ben Bezalel. (Viz například československou filmovou komedii Císařův pekař. Golem, který v ní vystupuje, se velmi podobá opravdovému.)
Harpyje — v řecké mytologii bohyně bouří, ve skutečnosti druh nadpřirozených bytostí, vedlejší produkt činnosti dávných mágů v oboru selekce. Vypadají jako velcí rezatí ptáci s hlavami stařen, jsou velice neupravené, hltavé a hašteřivé.
Homunkulus — v představách negramotných středověkých alchymistů humanoidní bytost vyrobená uměle v křivuli. Ve skutečnosti ovšem není možné vyrobit v křivuli umělou bytost. Homunkulové, jak známo, se syntetizují ve zvláštních autoklávech a využívá se jich k biochemickému modelování.
Hvězda Šalomounova — ve světové literatuře magické znamení ve formě šesticípé hvězdy kouzelných vlastností. V současné době, stejně jako drtivá většina ostatních geometrických zaklínadel, ztratila veškerou působivost a hodí se výhradně k zastrašování zaostalých lidí.
Hydra — u starých Řeků fantastický mnohohlavý vodní plaz. U nás v ústavu je chována reálně existující mnohohlavá hydra, dcera Dr. Gorynyče a plesiosaury z jezera Loch Ness.
Ifrít — druh džina. Ifríti jsou zpravidla dobře zachovalí dublové největších arabských vojevůdců. V ústavu jich M. M. Kamnojedov používá jako ozbrojené stráže, protože se od ostatních džinů liší vysokou disciplinovaností. Technologie jejich metání plamene je prostudována málo a sotva bude někdy prostudována důkladně, protože je k ničemu.
Inkub — druh oživlých mrtvol, má ve zvyku vstupovat v manželství s živými. Nevyskytuje se. V teoretické magii se termínu inkub užívá v docela jiném smyslu — jako míra záporné energie živého organismu.
Inkunábule — název pro první tištěné knihy do r. 1500. Některé z inkunábulí se vyznačují skutečně gigantickými rozměry.
Jan ben Jan — buď pradávný vynálezce, nebo pradávný bojovník. Jeho jméno je vždy uváděno v souvislosti s pojmem štítu, zvlášť se nevyskytuje. (Například je o něm zmínka u Gustava Flauberta v Pokušení svatého Antonína.)
Kadáver — obecně řečeno oživený neživý předmět — portrét, socha, idol, strašák. (Viz např. A. N. Tolstoj: Hrabě Cagliostro.) Jedním z prvních kadáverů v dějinách byla dobře známá Galathea vytvořená sochařem Pygmalionem. V moderní magii se kadáverů nepoužívá. Zpravidla bývají fantasticky hloupí, náladoví, hysteričtí a téměř nepodléhají drezúře. V ústavu se někdy za kadávera ironicky označuje nepodařený dubl nebo duploidní pracovník.
Kladivo na čarodějnice — stará příručka o výslechu třetího stupně. Sestavili ji představitelé církve a využívali speciálně k odhalování čarodějnic. V novějších dobách byla zrušena jako zastaralá.
Levitace — schopnost létat bez jakýchkoli technických prostředků. Obecně známá je levitace ptáků, netopýrů a hmyzu.
Löw ben Bezalel — pražský rabín, známý středověký mág, dvorní alchymista císaře Rudolfa II.
Orákul — podle představ dávných předků prostředek styku bohů s lidmi: let ptáka (u augurů), šumění stromů, blábol proroka atd. Orákul se nazývá i místo, kde se vydávaly předpovědi. Solovecký Orákul — to je nevelká tmavá místnost, kde už je mnoho let naplánováno umístit silný elektronický počítač pro drobná proroctví.
Permoník — v západoevropských pověstech šeredný trpaslík hlídající podzemní poklady. Mluvil jsem s některými. Jsou opravdu šerední a skuteční trpaslíci, ale o nějakých pokladech nemají ani potuchy. Většina permoníků jsou zapomenutí a notně scvrklí dublové.
Pýthie — věštkyně ve starém Řecku. Prorokovaly, když byly omámeny jedovatými výpary. Pýthie v našem ústavu konkrétní věštby neprovozují. Velice mnoho kouří a zabývají se obecnou teorií předpovědí.
Ramapiték — podle soudobých poznatků přímý předchůdce pitekantropa ve stupních evoluční teorie.
Ségur, Richard — hrdina fantastické povidky Záhady Richarda Ségura. Vynálezce plastické fotografie.
Taxidermista — preparátor, vycpavač zvířat. Poradil jsem autorům toto nezvyklé slovo, protože C. J. Junta bývá zlostí bez sebe, když ho někdo označí jen za vycpavače.
Tercie — šedesátina sekundy.
Tribus — v tomto kontextu: kmen. Absolutně nechápu, proč se vydavatelé Knihy Osudů rozhodli nazývat kmen ramapitéků tribuí.
Upanišady — staroindické komentáře ke čtyřem posvátným knihám.
Upír — v lidových pohádkách umrlec vysávající krev. Nevyskytuje se. Upíři (vlkodlakové, vampýři) jsou ve skutečnosti mágové, kteří se z těch či oněch příčin vydali na cestu abstraktního zla. Odedávna je zaručeným prostředkem proti nim osikový kůl a náboje ulité z ryzího stříbra. V našem textu se slova „upír“ všude používá v přeneseném smyslu.
Vampýr — viz upír.
Vlkodlak — člověk schopný se přeměňovat v některá zvířata: ve vlka (werwolf), v lišku (kicune) atd. V pověrčivých lidech vyvolává hrůzu, neznámo proč. Například V. P. Kornějev, když ho rozbolel zub moudrosti, se proměnil v kohouta a rázem se mu ulevilo.
Werwolf — viz vlkodlak.