Mimořádná schůze Poradního sboru pro otázky vesmíru byla krátká a bouřlivá. Ani ve dvacátém druhém století se ještě nepřišlo na způsob, jak zabránit starším a konzervativním vědcům, aby obsazovali klíčová místa ve vědeckých orgánech. Dá se dokonce pochybovat o tom, jestli se tenhle problém vůbec kdy zvládne.
Celou situaci ještě zhoršovalo, že současným předsedou PSOV byl profesor (ve výslužbě) Olaf Davidson, špičkový astrofyzik. Profesora Davidsona objekty menší než celé galaxie příliš nezajímaly a své předsudky se nikdy ani nesnažil skrývat. Třebaže musel připustit, že jeho věda stojí z devadesáti procent na pozorováních realizovaných přístroji umístěnými ve vesmíru, byl z toho pramálo šťastný. Družice, vypuštěné jenom a jenom proto, aby dokázaly některou z jeho nejhýčkanějších teorií, neméně než třikrát v průběhu jeho vynikající vědecké kariéry potvrdily právě tu opačnou.
Problém, který měla Rada před sebou, byl celkem jasný. Nebylo pochyb, že Ráma je těleso krajně neobvyklé — je ovšem taky důležité? Za několik měsíců zmizí navždycky, takže nezbývá mnoho času, aby se něco podniklo. Příležitost nyní promarněná se už nikdy nevrátí.
S vynaložením dost horentních nákladů se mohla adaptovat a vyslat po rychlé trajektorii naproti Rámovi kosmická sonda, která se měla už brzy vypustit z Marsu do oblastí za Neptunem. Nebyla naděje že by na něm mohla přistát; sonda by udělala rekord v rychlosti minutí se dvou těles, neboť součet rychlostí by dosáhl dvou set tisíc kilometrů za hodinu. Rámu by intenzívně pozorovala jenom několik minut — a doopravdy zblízka méně než jednu sekundu. Avšak správným přístrojům by to mělo stačit, aby poskytly odpovědi na mnoho otázek.
Ačkoli měl profesor Davidson k neptunovské sondě velmi nepřátelský vztah, byla už jednou schválena, jenže profesor neviděl žádný důvod k vyhazování nových peněz spolu s těmi už odepsanými. Výmluvně pohovořil o bláznivých nápadech honit se za asteroidy a o naléhavé potřebě nového, vysoce citlivého interferometu, který by se postavil na Měsíci, aby jednou provždy dokázal znovu oživenou teorii velkého třesku jako počátku vesmíru.
Tohle ovšem už byla hrubá taktická chyba, protože mezi členy Rady byli také tři nejzapálenější zastánci modifikované teorie stacionárního vesmíru. V skrytu duše sice souhlasili s profesorem Davidsonem, že honba za asteroidem je mrhání penězi, nicméně…
Davidson prohrál rozdílem jediného hlasu.
O tři měsíce později byla vypuštěna z Phobosu, z bližšího z marťanských měsíců, kosmická sonda překřtěná na Sítu. Doba letu činila sedm týdnů a přístroje byla zapjaté naplno až pět minut před setkáním. Současně se uvolnil roj nosičů s kamerami, aby prolétly kolem Rámy a vyfotografovaly jej ze všech stran.
První záběry, ze vzdálenosti deseti tisíc kilometrů, způsobily, že všichni lidé na světě přerušili práci. Na miliardě televizních obrazovek se objevil nepatrný hladký válec, rychle se zvětšující vteřinu za vteřinou. Od okamžiku, kdy se rozrostl na dvojnásobek, už nikdo nemohl předstírat, že Ráma je dílem přírody.
Jeho základem byl válec tak dokonale geometrického tvaru, že vypadal jako vykroužený na soustruhu — na takovém, který by měl hroty padesát kilometrů od sebe. Oba dva konce byly úplně hladké, vyjma jakýchsi malých staveb uprostřed jedné ze stran, a měřily napříč dvacet kilometrů; z dálky, která stírala vnímání skutečných rozměrů, Ráma vypadal téměř komicky, jako obyčejný domácí bojler.
Ráma se rozrůstal, až vyplnil celou obrazovku. Povrch měl jednotvárný, stejně bezbarvý jako povrch Měsíce, a zcela bez kazu, vyjma jednoho jediného místa. Uprostřed délky válce byla asi kilometr široká skvrna anebo šmouha, jako by do Rámy před dávnými časy cosi narazilo a roztříštilo se o něj.
Nebylo známky, že by náraz způsobil Rámovým otáčejícím se stěnám sebemenší úhony; avšak právě tahle skvrna měla na svědomí nepatrné kolísání jasnosti, jež vedlo ke Stentonově objevu.
Záběry ostatních kamer už nepřidaly nic nového. Ovšem sledování drah jejich nosičů v Rámově slaboučkém gravitačním poli podalo další klíčovou informaci — hmotnost válce.
Byl příliš lehký na to, aby byl celý vyplněný. Z toho nutně vyplynulo, že musí být dutý, ale to už pro nikoho neznamenalo žádné velké překvapení.
Došlo k toužebně očekávanému, dlouho obávanému setkání. Lidstvo se chystalo uvítat svou první návštěvu z hvězd.