Maku!
1. Glumov Toivo dnes vzat pod kontrolu. (Zaregistrován v 8.05)
2. Dnes dále vzati pod kontrolu:
Kaskasi Artek18studentTeherán7.05
Mowkey Charles63 maritechnikOděsa8.25
11. 05. 99Laborant
Je možná zvláštní, ale už si téměř nepamatuji, jaké to byly vášně, které ve mně vyvolala ohromující Laborantova zpráva. V paměti mi utkvěl jen jeden pocit — pocit, jako bych dostal absolutně neočekávanou, dokonce podlou facku — zničehonic, ze zákeřné zálohy, ve chvíli, kdy nic takového netušíte a myslíte si, že před sebou máte docela jiné věci. Dětinský pocit křivdy, divže slzičky nekanou, to je vše, co mi uvízlo ve vzpomínkách z té možná hodiny, kterou jsem proseděl s tupě pokleslou spodní čelistí a nevidomě zíral před sebe.
Nejspíš se mi hlavou míhaly slabomyslné fráze o zradě a proradnosti. Nejspíš se mě zmocňovaly návaly zuřivosti, otrávenosti a krutého rozčarování nad tím, že jsem měl připravený pečlivě propracovaný plán dalšího postupu, ve kterém každému příslušelo jeho přísně vymezené místo, a teď ten plán najednou dostal trhlinu, která se nedala zacelit. A samozřejmě mnou zmítala trpkost, zoufalá trpkost nad ztrátou z nejhorších, nad ztrátou přítele, duchovního spřízněnce, nad ztrátou syna.
Ještě pravděpodobnější však je, že to byla jen dočasná ztráta soudnosti a chaos nikoli citů, ale jen zlomků skutečných emocí.
Potom jsem se pozvolna vzpamatoval a začal uvažovat — chladně a metodicky, protože jinak jsem za takovéhoto stavu věcí uvažovat nemohl a nesměl.
Vítr bohů bouři zvedá, avšak rovněž plachty vzdouvá.
Nu a díky chladnému a metodickému uvažováni jsem onoho pošmourného rána přece jen pro nového Toiva Glumova našel nové místo. A tohle nové místo mi nepřipadalo bezvýznamnější, ale naopak mnohem důležitější než to původní. Můj plán teď obsáhl i velkorysou vzdálenou perspektivu, jejímž těžištěm už nebyla obrana, ale ofenzíva.
Téhož dne jsem se spojil s Komovem a ten mi slíbil, že mě přijme už nazítří dvanáctého.
12. května mě už skutečně vítal v Prezidentově pracovně. Předložil jsem mu všechno, co jsme až do této chvíle dali dohromady. Naše debata trvala plných pět hodin. Můj plán doznal jen několik málo bezvýznamných změn a byl schválen. (Jsem dalek toho, abych přísahal, že se mi tenkrát podařilo rozptýlit Komovův skepticismus, ale je nade vši pochybnost, že se mi podařilo ho zaujmout.)
Ještě 12. května po návratu do svého doupěte jsem, jsa věren zvyklostem hontských pronikačů, proseděl několik minut s konečky prstů přitisknutými ke spánkům a meditoval o věcech nadoblačných, pak jsem si povolal Gríšu Serosovina a pověřil ho dalším úkolem. V 18.05 mi hlásil jeho splnění. Nezbývalo než čekat.
13. května ráno se Logovenko ozval.