Gener?l obl?bil si kur?ta Martince, kter? se mu prvn? p?edstavil jako n?jak? svat? Ign?c z Loyoly a pomalu p?izp?soboval se gener?lovu okol?.
Jednou pozval gener?l k sob? dv? sest?i?ky z poln?ho ?pit?lu, kter? tam vlastn? ani neslou?ily, jenom byly tam p?ips?ny kv?li platu a zv?t?ovaly si sv? p??jmy lep?? prostituc?, jak to b?valo zvykem v t?ch t??k?ch dob?ch. Dal zavolat poln?ho kur?ta Martince, kter? ji? upadl tak dalece do osidel ??bla, ?e po p?lhodinov? z?bav? vyst??dal ob? d?my, p?i?em? tak ??jel, ?e poslintal celou podu?ku na pohovce. Potom dlouhou dobu vy??tal si toto zpustl? jedn?n?, a?koliv to nemohl ani napraviti t?m, kdy? tu noc, vraceje se dom?, kle?el omylem v parku p?ed sochou stavitele a starosty m?sta, mecen??e p?na Grabowsk?ho, kter? z?skal si velk? z?sluhy o P?emy?l v letech osmdes?t?ch.
Jenom dupot vojensk? hl?dky m?chal se do jeho vrouc?ch slov:
"Nevch?zej v soud se slu?ebn?kem sv?m, nebo? ni??dn? ?lov?k nebude ospravedln?n p?ed tebou, ned??-li ty mu odpu?t?n? v?ech h??ch? jeho, nechat mu tedy, pros?m tebe, nen? t??k? v?rok tv?j. Pomoci tv? ??d?m a odporu?uji v ruce tv?, pane, ducha sv?ho."
Od t? doby u?inil n?kolikr?t pokus, kdykoliv ho zavolali ke gener?lovi Finkovi, z?eknouti se v?ech pozemsk?ch rozko?? a vymlouval se p?itom na zka?en? ?aludek, pova?uje tuto le? za nutnou, aby jeho du?e nezakusila pekeln?ch ?trap, nebo? sou?asn? nahl??el, ?e discipl?na vojensk? vy?aduje, kdy? feldkur?tovi ?ekne gener?l: "Chlastej, kamar?de," aby ten chlastal ji? ze samotn? ?cty k p?edstaven?mu.
N?kdy se mu to ov?em nepoda?ilo, zejm?na kdy? gener?l po slavn?ch poln?ch bohoslu?b?ch po??dal je?t? slavnostn?j?? ?ranice na ??et garniz?nn? pokladny, kde potom v ??t?rn? to v?elijak stloukali dohromady, aby tak? z toho n?co trhli, tu si v?dy potom p?edstavoval, ?e je mor?ln? poh?ben p?ed tv??? Hospodinovou a t?esouc?m se u?in?n jest.
Chodil potom jako v m?toh?ch, a neztr?ceje p?i tom chaosu v?ru v boha, zcela v??n? u? za?al p?em??let o tom, zdali by se nem?l ka?dodenn? pravideln? mrskat.
V podobn? n?lad? dostavil se i nyn? na pozv?n? gener?la.
Gener?l Fink vy?el mu vst??c cel? rozz??en? a rozradostn?l?.
"Sly?el jste ji?," volal mu j?sav? vst??c, "o m?m n?hl?m soudu? Budeme v??et jednoho va?eho krajana."
P?i slov? ,krajana` pod?val se poln? kur?t Martinec utr?pen? na gener?la. Ji? n?kolikr?te odm?tl domn?nku, ?e by byl ?echem, a vysv?tlil ji? bezpo?tukr?te, ?e k jejich moravsk? farnosti pat?? dv? obce, ?esk? i n?meck?, a ?e on kolikr?t mus? jeden t?den k?zat pro G`echy a druh? pro N?mce, a pon?vad? v ?esk? obci nen? ??dn? ?esk? ?kola, jenom n?meck?, proto ?e on mus? vyu?ovat v obou obc?ch n?mecky, a proto on nen? ??dn? dech. Tento logick? d?vod dal jednou podn?t jednomu majorovi u stolu k pozn?mce, ?e ten poln? kur?t z Moravy je vlastn? obchod se sm??en?m zbo??m.
"Pardon," ?ekl gener?l, "zapomn?l jsem, nen? to v?? krajan. Je to dech, p?eb?hl?k, zr?dce od n?s, slou?il Rus?m, bude viset. Zat?m v?ak jaksi kv?li form? zji??ujeme jeho identitu, to nevad?, viset bude hned, jakmile dojde telegrafick? odpov??."
Usazuje poln?ho kur?ta vedle sebe na pohovku, pokra?oval gener?l vesele: "U m? kdy? je n?hl? soud, mus? odpov?dat tak? skute?n? n?hlosti tohoto soudu, to je m?j princip. Kdy? jsem byl je?t? za Lvovem na po??tku v?lky, doc?lil jsem toho, ?e jsme chlapa pov?sili za t?i minuty po rozsudku. To byl ov?em ?id, ale jednoho Rus?na jsme ob?sili za p?t minut po na?? porad?."
Gener?l se dobromysln? zasm?l: "Oba n?hodou nepot?ebovali duchovn? ?t?chy. ?id byl rab?nem a Rus?n popem. Tento p??pad je ov?em jin?, zde se jedn? o to, ?e budeme v??et katol?ka. P?i?el jsem na kapit?ln? my?lenku, aby se to potom nezdr?ovalo, ?e mu poskytnete duchovn? ?t?chu nap?ed, jak ??k?m, aby se to nezdr?ovalo."
Gener?l zazvonil a poru?il sluhovi: "P?ines dv? z t? v?erej?? baterie."
A napl?uje za chv?li poln?mu kur?tovi sklenici na v?no, pravil p??v?tiv?: "Ut??te se trochu p?ed duchovn? ?t?chou..."
Ze zam???ovan?ho okna, za kter?m sed?l ?vejk na kavalci, oz?val se v tento hrozn? ?as jeho zp?v:
My voj?ci, my jsme p?ni
n?s milujou holky samy
my fasujem pen?ze,
m?me se v?ady dob?e...
C?r?r?... Ein, zwei...
Poln? kur?t Martinec v prav?m slova smyslu nep?i?el k ?vejkovi, ale veplul k n?mu jako baletka na jevi?ti. Nebesk? touhy a l?hev star?ho gumpoldskirchen ?inily ho v t?to dojemn? chv?li lehk?m jako p?rko. Zd?lo se mu, ?e se p?ibli?uje v t?to v??n? a posv?tn? chv?li bl??e k bohu, zat?mco se p?ibli?oval k ?vejkovi.
Zav?eli za n?m dve?e, zanechali oba o samot? a on nad?en? ?ekl k ?vejkovi, kter? sed?l na kavalci: "Mil? synu, j? jsem poln? kur?t Martinec."
Toto osloven? zd?lo se mu po cel? cest? sem nejvhodn?j??m a jaksi otcovsky dojemn?m.
?vejk vstal ze sv?ho pelechu, pot??sl bod?e rukou poln?mu kur?tovi a ?ekl: "M? velice t???, j? jsem ?vejk, ordonanc 11. mar?kumpanie 91. regimentu. Ned?vno n?m p?elo?ili k?dr do Brucku nad Litavou, tak si p?kn? sednou vedle mne, pane feldkur?t, a vypravujou mn?, pro? von? sou zav?enej. Von? sou p?ece v ranku ofic?ra, tak jim geb?ruje ofic?rskej arest p?i garniz?n?, kdepak tady, v?dy? je na tom kavalci plno v??. N?kdy ov?em se st?v?, ?e n?kdo nev?, kam vlastn? arestem pat??, ale to se splete v kancel??i nebo n?hodou. Jednou jsem v?m sed?l, pane feldkur?t, v arest? v Bud?jovic?ch u pluku a p?ivedli ke mn? jednoho kadet?telfrtr?tra. Takovej kadet?telfrtr?tr, to bylo n?co podobn?ho jako feldkur?ti, ani prase, ani my?, ?val na voj?ky jako ofic?r, a kdy? se n?co stalo, tak ho zav?rali mezi sprostej man?aft. Byli to v?m, pane feldkur?t, takov? bastardi, ?e je nep?ij?mali na min?? do untrofic?rsk? kuchyn?, na min?? pro man?aft nem?li pr?vo, to byli vej?, a ofic?rsmin?? jim zase negeb?rovala. M?li jsme jich tam tenkr?t p?t a ze za??tku v?m to ?ralo v kant?n? sam? syre?ky, pon?vad? min?? nikde nedostali, a? tam na n? p?i?el takhle jednou obrlajtnant Wurm a zak?zal jim to, pon?vad? prej se to nesrovn?v? se ct? kadet?telfrtr?tr?, chodit do kant?ny pro man?aft. Ale co m?li d?lat, do ofic?rskant?ny je nepou?t?li. Tak viseli ve vzduchu a pro?li za n?kolik dn? takovou cestou utrpen?, ?e jeden z nich sko?il do Mal?e a jeden zb?h od pluku a za dva m?s?ce do kas?ren psal, ?e je v Maroku ministrem vojenstv?. Byli ?ty?i, pon?vad? toho z Mal?e vylovili ?iv?ho, pon?vad? von v roz?ileni zapomn?l, kdy? tam sk?kal, ?e um? plavat a ?e ud?lal zkou?ku v plavectv? s v?born?m prosp?chem. Dodali ho do nemocnice a tam si s n?m zas nev?d?li rady, jestli ho maj? p?ikrejt ofic?rskou dekou anebo voby?ejnou pro man?aft. Tak na?li tedy cestu a nedali mu v?bec ??dnou deku a zabalili ho jenom do mokr?ho prost?radla, tak?e von za p?l hodiny prosil, aby ho pustili zp?tky do kas?ren, a to byl pr?v? ten, kter?ho zav?eli ke mn? je?t? cel?ho mokr?ho. Sed?l tam asi ?ty?i dni a liboval si, pon?vad? tam dost?val min??, arestantskou sice, ale min??, byl na sv?m jist?m, jak se ??k?. P?tej den si pro n?ho p?i?li a von se potom za p?l hodiny vr?til pro ?epici a plakal v?m radost?. Pov?d? mn?: ,P?i?lo kone?n? vo n?s rozhodnut?. Vode dne?ka budeme kadet?telfrtr?t?i zav?r?ni na hauptva?e mezi ofic?rama, na min?? budeme si p?ipl?cet do ofic?rsk? kuchyn?, a a? se ofic??i najed?, tak teprve dostanem my j?st, sp?t budeme s man?aftem a kafe budem dost?vat taky vod man?aftskuchyn? a fasovat budem tab?k taky s man?aftem.`"
Teprve nyn? se tak dalece vzpamatoval poln? kur?t Martinec, ?e p?eru?il ?vejka v?tou, kter? sv?m obsahem nepat?ila nijak p?edch?zej?c?mu rozhovoru:
"Ano, ano, mil? synu! Jsou v?ci mezi nebem a zem?, o kter?ch slu?? uva?ovati s vrouc?m srdcem a s plnou d?v?rou v nekone?n? milosrdenstv? bo??. P?ich?z?m, mil? synu, poskytnouti ti duchovn? ?t?chy."
Zaml?el se, pon?vad? to v?echno se mu jaksi nehodilo. Po cest? ji? si sestavoval cel? n??rtek ?e?i, ve kter? ne??astn?ka p?ivede k rozj?m?n? o jeho ?ivot? a jak mu bude odpu?t?no tam naho?e, kdy? se bude k?t a projev? ??innou l?tost.
Nyn? p?em??lel, jak d?l nav?zat, ale p?ede?el ho ?vejk ot?zkou, jestli m? cigaretu.
Poln? kur?t Martinec nenau?il se doposud kou?it. To bylo tak? jedin?, co si vlastn? zachoval ze ?ivotospr?vy, ne? sem p?ijel. N?kdy u gener?la Finka, kdy? u? m?l trochu v hlav?, zkou?el kou?it britanika, ale hned mu v?echno ?lo ven, p?i?em? m?l dojem, ?e mu and?l??ek str??ce v?stra?n? lecht? v krku.
"Nekou??m, mil? synu," odpov?d?l ?vejkovi s neoby?ejnou d?stojnost?.
"To se div?m," ?ekl ?vejk. "Znal jsem mnoho feldkur?t? a ti kou?ili jako ?pirituska na Zl?chov?. Feldkur?ta si v?bec nem??u p?edstavit, aby nekou?il a nepil. Jenom jednoho jsem znal, kterej ne?lukoval, ale ten zas rad?ji m?sto kou?en? ?vejkal tab?k a p?i k?z?n? poplival celou kazatelnu. - Vodkudpak sou, pane feldkur?t?"
"Od Nov?ho Ji??na," sklesl?m hlasem ozval se c. k. dp. Martinec.
"To snad znali, pane feldkur?t, n?jakou R??enu Gaudrsovou, byla p?edloni zam?stn?na v jedn? vin?rn? v Platn??sk? ulici v Praze a ?alovala v?m najednou osmn?ct lid? pro paternitu, pon?vad? se j? narodily dvoj?ata. To jedno z, t?ch dvoj?at m?lo jedno voko modr? a druh? hn?d?, to druh? dvoj?e m?lo jedno voko ?ed? a druh? ?ern?, tak vona p?edpokl?dala, ?e u? jsou v tom anga?ovan? ?ty?i p?ni s podobnejma vo?ima, kte?? tam do t? vin?rny chodili a n?co s n? m?li. Potom to jedno z dvoj?at m?lo chromou no?i?ku jako jeden magistr?tn? rada, kter? tam taky chodil, a to druh? zas m?lo ?est prst? na jedn? noze jako jeden poslanec, kterej tam bejval denn?m hostem. A te? si p?edstav?j?, pane feldkur?t, ?e takovejch host? tam chodilo vosumn?ct, a ta dvoj?ata vod ka?d?ho m?la n?jak? znam?nko, vod v?ech t?ch vosumn?cti, s kerejma vona chodila bu? na priv?t, nebo do hotelu. Nakonec soud rozhod, ?e otec p?i takovej tla?enici je nezn?m?, a vona to nakonec svedla na vin?rn?ka a ?alovala vin?rn?ka, u kter?ho slou?ila, ale ten dok?zal, ?e je u? p?es dvacet let impotentn? na z?klad? operace p?i n?jak?m z?n?tu dolej??ch vokon?etin. Voni ji pak ?upovali, pane feldkur?t, k v?m do Nov?ho J???na, z toho je nejlep?? vid?t, ?e kdo ba?? vo moc, dostane voby?ejn? star?ho kozla. Vona se m?la dr?et jednoho a netvrdit p?ed soudem, ?e jedno .dvoj??tko je vod pana poslance a druh? vod pana magistr?tn?ho rady anebo vod toho a vod toho. Ka?d? narozen? d?t?te se d? lehce spo??tat. Tolik?t?ho a tolik?t?ho jsem s n?m byla v hotelu a tolik?t?ho a tolik?t?ho se mn? to narodilo. To se v?, kdy? je to norm?ln? porod, pane feldkur?t. V takovejch ab?tajgl?ch v?dycky se najde za p?tku ??kej sv?dek, jako podomek nebo pokojsk?, ?tery' to vodp??s?hnou, ?e tam skute?n? tu noc s n? byl a vona ?e mu ?ekla. je?t? kdy? ?li dol? po schodech: ,A co kdy? n?co z toho bude?` a von ?e ji na to vodpov?d?l: ,Neboj se, kanim?ro, vo d?t? se postar?m.`"
Poln? kur?t se zamyslil a cel? duchovn? ?t?cha p?ipadala mu nyn? n?jak t??kou, t?ebas?e m?l ji? p?edt?m celou osnovu vypracovanou, co a jak bude s mil?m synem mluvit. O tom nejvy???m milosrdenstv? v den posledn?ho soudu, kdy vstanou v?ichni vojen?t? zlo?inci z hrob? s opr?tkou na krku, a pon?vad? se k?li, p?ijati jsou na milost stejn? jako ten lotr z Nov?ho z?kona.
M?l p?ipravenu snad jednu z nejhez??ch duchovn?ch ?t?ch, kter? m?la sest?vat ze t?? ??st?. Nap?ed cht?l pojednat o tom, ?e je smrt ob??en?m lehk?, kdy? je ?lov?k ?pln? usm??en s bohem. Vojensk? z?kon ?e trest? provinilce pro jeho zradu sp?chanou na c?sa?i p?nu, kter? je otcem sv?ch voj?n?, tak?e na sebemen?? poklesek jejich slu?? se d?vati jako na otcovra?du, potupen? otce. Potom cht?l d?l rozvinout svou teorii, ?e c?sa? p?n jest z milosti bo??, ?e jest bohem ustanoven k ??zen? sv?tsk?ch z?le?itost?, tak jako pape? jest ustanoven k ??zen? duchovn?ch v?c?. Zrada sp?chan? na c?sa?i jest zradou sp?chanou na samotn?m p?nubohu. ?ek? tedy vojensk?ho zlo?ince krom? opr?tky trest na v??nosti a v??n? zatracen? zlolaje. Jestli v?ak sv?tsk? spravedlnost nem??e vzhledem k vojensk? discipl?n? zru?it rozsudek a mus? ob?sit zlo?ince, nen? je?t? v?ecko ztraceno, pokud se t?k? druh?ho trestu na v??nosti. ?lov?k to m??e par?rovat v?born?m tahem, pok?n?m.
Poln? kur?t p?edstavoval si tu nejdojemn?j?? sc?nu, kter? jemu samotn?mu tam naho?e prosp?je k vymaz?n? v?ech pozn?mek o jeho ?innosti a p?soben? v byt? gener?la Finka v P?emy?lu.
Jak na n?ho, odsouzence, potom v ?vod? za?ve: Kaj se, synu, klekn?me si spolu! Opakuj za mnou, synu!
A jak potom touhle smradl?vou, zav?ivenou celou bude se oz?vati modlitba: Bo?e, jeho? vlastnost? jest smilov?vati se v?dycky a odpou?t?ti, sna?n? t? pros?m za du?i voj?na tohoto, kter?? jsi rozk?zal odej?ti z tohoto sv?ta na z?klad? rozsudku n?hl?ho vojensk?ho soudu v P?emy?lu. Dej? infanteristovi tomuto pro jeho ?p?nliv? a ?pln? pok?n?, aby pekeln?ch ?trap nezakusil, ale v??n?ch radost? po??val.
"S dovolen?m, pane feldkur?t, u? sed?j? p?t minut jako za?ezanej, jako by jim ani do hovoru nebylo. Na nich ?lov?k hned pozn?, ?e jsou ponejprv v arest?."
"P?i?el jsem," ?ekl v??n? poln? kur?t, "kv?li duchovn? ?t??e."
"To je zvl??tn?, co po??d maj?, pane feldkur?t, s tou duchovn? ?t?chou. J?, pane feldkur?t, necejt?m se bejt tak silnej, abych jim mohl n?jakou ?t?chu poskytnout. Von? nejsou ani prvn?, ani posledn? feldkur?t, kerej se dostal za m???e. Vostatn?, abych jim ?ekl pravdu, pane feldkur?t, j? nem?m tu vej?e?nost, abych mohl n?komu poskytovat ?t?chu v jeho t??k?m postaven?. Jednou jsem to zkusil, ale nedopadlo to p??li? dob?e, ha?nou si p?kn? vedle a j? jim to pov?m. Kdy? jsem bydlel v Opatovickej ulici, tak jsem tam m?l jednoho kamar?da, Faust?na, vr?tn?ho z hotelu. Byl to moc hodnej ?lov?k, spravedlivej a p?i?inlivej. Znal kdejakou holku z ulice, a mohli by p?ij?t, pane feldkur?t, kterejkoliv ?as no?n? do hotelu k n?mu a ??ct mu jen: ,Pane Faust?ne, pot?ebuje n?jakou sle?nu,` a von v?m hned sv?domit? se optal, jestli blond?nku, brunetu, men??, vy???, tenkou, tlustou, N?mkyni, ?e?ku nebo ?idovku, svobodnou, rozvedenou nebo vdanou pani?ku, inteligentn? nebo bez inteligence."
?vejk p?itulil se d?v?rn? k poln?mu kur?tovi, a obj?maje ho v pasu, pokra?oval: "?ekn?me tedy, pane feldkur?t, ?e by ?ekli: ,Pot?ebuju blond?nu, nohatou, vdovu, bez inteligence,` a za deset minut byste ji m?l v posteli i s k?estn?m listem."
Poln?mu kur?tovi po?alo b?t horko, a ?vejk mluvil d?l, tiskne k sob? mate?sky poln?ho kur?ta: "Ani by ne?ekli, pane feldkur?t, jakej m?l pan Faust?n smysl pro mravnost a poctivost. Vod t?ch ?enskejch, ker? dohazoval a dod?val do pokoj?, nevzal v?m ani krejcar di?kerece, a kdy? se n?kdy n?kter? z t?ch ?en?tin zapomn?la a cht?la mu n?co podstr?it, m?li vid?t, jak se roz??lil a za?al na ni k?i?et: ,Ty svin? jedna, kdy? prod?v?? svoje t?lo a p??e? smrtelnej h??ch, nemysl? si, ?e ten tv?j n?jakej ?est?k mn? pom??e. J? nejsem ??dnej kupl??, nestoudn? b?hno. J? to d?l?m jedin? z outrpnosti k tob?, abys, kdy? u? ses tak spustila, nemusela svou hanbu ve?ejn? vykl?dat kolemjdouc?m, aby t? n?kde v noci chytla patrola a tys musela potom t?i dni mejt na direkci. Takhle se? aspo? v teple a nikdo nevid?, kam a? jsi klesla.` Von si to vynahra?oval na hostech, kdy? necht?l br?t pen?ze jako pas?k. M?l svou sazbu: modr? vo?i st?ly ?est?k, ?ern? patn?ct krejcar?, a von to v?echno vypo?et p??mo dopodrobna jako ou?et na kousek pap?ru, kerej podal hostovi. Byly to velmi p??stupn? ceny za zprost?edkov?n?. Na ?enskou bek inteligence byla p?ir??ka ?est?k, pon?vad? von vych?zel z t? z?sady, ?e takov? sprost? n?doba v?c pobav? ne? takov? vzd?lan? d?ma. Jednou kve?eru p?i?el ke mn? pan Faust?n do Opatovickej ulice n?ramn? roz?ilenej a nesv?j, jako by ho pr?v? byli p?ed chvilkou vyt?hli zpod ochrann?ho r?mu vod elektriky a ukradli mu p?itom hodinky. Nap?ed v?bec nic nemluvil, jen vyt?hl z kapsy l?hev rumu, napil se, podal mn? a ?ekl: ,Pij.` Tak jsme nemluvili nic, a? kdy? jsme tu l?hev vypili, von najednou pov?d?: ,Kamar?de, bud tak laskav, ud?lej mn? n?co k v?li. Otev?i vokno na ulici, j? si na vokno sednu a ty m? chyt?? za nohy a shod?? m? z t?et?ho patra dol?. J? u? v ?ivot? nic jin?ho nepot?ebuju, j? m?m tuhle posledn? out?chu, ?e se na?el dohrej kamar?d, kerej mne sprovod? ze sv?ta. J? d?l na sv?t? bejt ?iv nem??u, j? poct?vej ?lov?k sem ?alovanej pro kupl??stv? jako ??kej pas?k ze ?id?. N?? hotel je p?eci prvot??dn?, v?ecky t?i pansk? i moje ?ena maj? kn??ky a nejsou dlu?ni panu doktorovi za vizitu ani krejcar. M??-li mne jen tro?ku r?d, shod mne z t?et?ho patra, dej mn? tu posledn? out?chu; hekl jsem mu, aby si tedy vylezl na okno, a shodil jsem ho dol? na ulici. - Nelekaj? se, pane feldkur?t."
?vejk vystoupil na pry?nu, p?i?em? vyt?hl s sebou poln?ho kur?ta:
"Pod?vaj? se, pane feldkur?t, j? jsem ho tedy takhle chytil a ?up s n?m dol?." ?vejk vyzvedl poln?ho kur?ta, spustil ho na podlahu, a zat?mco pod??en? poln? kur?t se sb?ral se zem?, hovo?il ?vejk d?le: "Tak vid?j?, pane feldkur?t, ?e se jim nic nestalo, a jemu taky ne, pa?u Faust?novi, vono to bylo asi jenom vo t?ikr?t vej?. Von byl toti? ten pan Faust?n ?pln? vo?ralej a zapomn?l, ?e j? bydl?m v Opatovickej ulici docela v n?zk?m p??zem?, a ne ve t?et?m pat?e iako p?ed rokem, kdy? jsem bydlel v K?emencovej ulici a von ke mn? chodil na n?v?t?vu."
Poln? kar?t se zem? pod??en? pod?val se na ?vejka, kter? stoje nad n?m na pry?n?, rozkl?dal rukama.
Kur?tovi napadlo, ?e m? co d?lat se ??lencem, proto koktaje: "Ano, mil? synu, nebylo to ani t?ikr?t tak vysoko," ?oupal se pomalu pozp?tku ku dve??m, na kter? za?al tak n?hle bu?it a p?itom tak stra?n? je?et, ?e mu hned otev?eli.