Rakousko v??n? mus? st?t!
Posledn?m d?rkem byl b?l? hyacint v ko?en??i.
Kdy? to v?echno le?elo vybaleno na posteli, baronka von Botzenheim nemohla se pohnut?m udr?et slz. N?kolika vyhladov?l?m simulant?m tekly sliny z ?st. Spole?nice baron?ina podp?rala sed?c?ho ?vejka a tak? slzela. Bylo ticho jako v kostele, kter? p?eru?il n?hle ?vejk, sepjav ruce:
"Ot?e n??, jen? jsi na nebes?ch, posv?? se jm?no Tv?, p?ij? kr?lovstv? Tv?...pardon, milostpan?, tak to nen?, j? jsem cht?l ??ct: Pane Bo?e, ot?e nebesk?, po?ehnej n?m t?chto dar?, kter? z Tv? ?t?drost? po??vati budeme. Amen!"
Po t?chto slovech vzal z postele ku?e a pustil se do n?ho, sledov?n vyd??en?m zrakem dr. Gr?nsteina.
"Ach, jak mu chutn?, voj??kovi," s nad?en?m ?eptala dr. Gr?nsteinovi star? baronka, "on je jist? u? zdrav? a m??e j?t do pole. Jsem opravdu velice r?da, jak mu to p?i?lo vhod:"
Potom chodila od postele k posteli a rozd?vala cigarety a ?okol?dov? pralinky a vr?tila se ze sv? obch?zky op?t k ?vejkovi, pohladila mu vlasy se slovy "Beh?t' euch Gott" a vy?la s cel?m pr?vodem ze dve??.
Ne?li se dr. Gr?nstein vr?til zezdola, kam ?el doprovodit baronku, ?vejk rozdal ku?ata, kter? byla zhlcena pacienty s takovou rychlost?, ?e m?sto ku?at na?el dr. Gr?nstein jen hromadu kost?, ohlodan?ch tak ?ist?, jako by byla ku?ata padla za?iva do hn?zda sup? a na jejich ohlodan? kosti pra?ilo n?kolik m?s?c? slunce.
Zmizel i v?le?n? lik?r, i t?i l?hve v?na. Ztratily se v ?aludc?ch pacient? i bal??ky ?okol?dy, i bal?k su?enek. N?kdo dokonce vypil i lahvi?ku politury na nehty, nal?zaj?c? se v souprav?, a nakousl pastu na zuby, p?ilo?enou ke kart??ku.
Kdy? se dr. Gr?nstein vr?til, postavil se op?t do bojovn? p?zy a m?l dlouhou ?e?. K?men mu spadl ze srdce, ?e ji? n?v?t?va ode?la. Hromada ohlodan?ch kost? utvrdila ho v my?lence, ?e jsou v?ichni nenapraviteln?.
"Voj?ci," spustil, "jestli byste m?li trochu rozumu, tak byste nechali to v?echno le?et a ?ekli byste si, ?e jestli to se?erem, ?e n?m pan obrarct nebude v??it, ?e jsme t??c? marodi. Vy jste t?m sami dali sob? sv?dectv?, ?e si nev???te m? dobroty. Pumpuji v?m ?aludek, d?v?m v?m klyst?ry, sna??m se udr?et v?s p?i ?pln? diet?, a vy si mn? p?ecpete ?aludek. Chcete dostat ?alude?n? katar? To se m?l?te, d??ve ne?li se v?? ?aludek pokus? to str?vit, vy?ist?m v?m ho tak d?kladn?, ?e budete na to vzpom?nat do nejdel?? smrti a je?t? sv?m d?tem vypravovat, jak jste jednou se?rali ku?ata a napr?skali se r?zn? jin? dobroty, ale jak to u v?s nevydr?elo ani ?tvrt hodiny v ?aludku, pon?vad? v?m vypumpovali je?t? zatepla ?aludek. A tak jeden po druh?m za mnou, abyste nezapomn?li, ?e nejsem ??dn? v?l jako vy, ale p?ece jen o trochu chyt?ej?? ne? vy v?ichni dohromady. Krom? toho v?m oznamuji, ?e z?tra sem na v?s po?lu komisi, pon?vad? se u? v?l?te tady moc dlouho a nic z v?s nikomu nesch?z?, kdy? si um?te za t?ch p?r minut zasvinit ?aludek tak p?kn?, jak jste to pr?v? nyn? dok?zali. Tak pochodem p?chod!"
Kdy? do?la ?ada na ?vejka, pod?val se dr. Gr?nstein na n?ho a jak?si reminiscence na dne?n? z?hadnou n?v?t?vu p?inutila ho, ?e se ot?zal: "Vy zn?te pan? baronku?"
"Je to moje nevlastn? matka," odpov?d?l klidn? ?vejk, "v outl?m v?ku mne pohodila a te?' mne zas na?la ..."
A dr. Gr?nstein ?ekl stru?n?: "Potom dejte ?vejkovi je?t? klyst?r."
Ve?er na kavalc?ch bylo smutno. P?ed n?kolika hodinami m?li v?ichni v ?aludc?ch r?zn? dobr? a chutn? v?ci, a nyn? tam maj? slab? ?aj a sk?vu chleba. ??slo 21 se ozvalo od okna: "V???te, kamar?di, ?e rad?ji m?m sma?en? ku?e ne? pe?en??"
Kdosi zabru?el: "Dejte mu deku," ale byli v?ichni tak zesl?bl? po t? nezda?en? hostin?, ?e se nikdo neh?bal.
Dr. Gr?nstein dr?el slovo. Dopoledne p?i?lo n?kolik vojensk?ch l?ka?? z proslul? komise.
?li v??n? ?adami postel? a nic jin?ho nebylo sly?et ne? "Uka?te jazyk!"
?vejk vypl?zl jazyk tak daleko, ?e jeho obli?ej ud?lal pitvornou grimasu a o?i se mu zahmou?ily:
"Poslu?n? hl?s?m, pane ?t?barct, ?e u? del?? jazyk nem?m:"
Nastala zaj?mav? rozprava mezi ?vejkem a komis?. ?vejk tvrdil, ?e u?inil tu pozn?mku, ob?vaje se, aby si nemyslili, ?e p?ed nimi skr?v? sv?j jazyk.
?lenov? komise naproti tomu se rozch?zeli znamenit? ve sv?ch ?sudc?ch o ?vejkovi.
Polovina z nich tvrdila, ?e je ?vejk "ein bl?der Kerl", kde?to druh?, ?e je lotr, kter? si chce z vojny d?lat legraci.
"To by v tom musel bejt hrom," za?val na ?vejka p?edseda komise, "abychom na v?s nevyzr?li:"
?vejk d?val se na celou komisi s bo?sk?m klidem nevinn?ho d?t?te.
Vrchn? ?t?bn? l?ka? p?istoupil t?sn? k ?vejkovi: "To bych r?d vid?l, vy mo?sk? prase, co si asi te?' mysl?te:"
"Poslu?n? hl?s?m, ?e j? v?bec nemysl?m:"
"Himldonrvetr," hul?kal jeden z ?len? komise, b?inkaje ?avl?, "tak von v?bec nemysl?. Pro?pak, vy jeden siamskej slone, nemysl?te?"
"Poslu?n? hl?s?m, ?e j? proto nemysl?m, pon?vad? je to na vojn? voj?k?m zak?z?no. Kdy? jsem byl p?ed l?ty u 91. regimentu, tak n?m n?? pan hejtman v?dycky ??kal: ,Voj?k nesm? s?m myslet. Za n?ho mysl? jeho p?edstaven?. Jakmile voj?k za?ne myslet, u? to nen? voj?k, ale n?jakej prachv?ivej civilista. My?len? nevede... ` "
"Dr?te hubu," p?eru?il ?vejka zu?iv? p?edseda komise, "o v?s u? m?me zpr?vy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein wirklicher Idiot...
??dnej idiot nejste, ?vejku, chytrej jste, mazanej jste, lump jste, uli?n?k, v?iv?k, rozum?te..."
"Poslu?n? hl?s?m, ?e rozum?m:"
"U? jsem v?m ??kal, abyste dr?el hubu, sly?el jste?"
"Poslu?n? hl?s?m, ?e jsem sly?el, abych dr?el hubu."
"Himlhergot, tak tu hubu dr?te, kdy? jsem v?m poru?il, tak v?te dob?e, ?e nesm?te ku?nit!"
"Poslu?n? hl?s?m, ?e v?m, ?e nesm?m ku?nit."
Vojen?t? p?ni pod?vali se na sebe a zavolali ?ikovatele.
"Tohoto mu?e," ?ekl vrchn? ?t?bn? l?ka? z komise, ukazuje na ?vejka, "odvedete dol? do kancel??e a po?k?te na na?i relaci a raport. Na garniz?nu u? mu to ku?n?n? vy?enou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a je?t? ku?n? a d?l? si legraci ze sv?ch p?edstaven?ch. Mysl? si, ?e jsou zde jen kv?li jeho z?bav?, ?e je cel? vojna legrace, ?p?sovn? v?c. Oni v?m to, ?vejku, na garniz?n? uk??ou, ?e vojna nen? ??dn? sranda."
?vejk odch?zel s ?ikovatelem do kancel??e a po cest? p?es n?dvo?? bru?el si:
V?dycky jsem si myslel,
?e je vojna ?p?s,
?e tam budu tejden nebo dv? ned?le,
p?ijdu dom? zas...
A zat?mco na ?vejka ?val v kancel??i d?stojn?k maj?c? slu?bu, ?e takov? chlapi, jako je ?vejk, se maj? st??let, komise naho?e v nemocni?n?ch pokoj?ch pob?jela simulanty. Ze sedmdes?ti pacient? zachr?nili se jen dva. Jeden, kter? m?l ura?enou nohu gran?tem, a druh? s opravdov?m kosti?erem.
Jedin? ti nesly?eli sl?vko "tauglich", ostatn? v?ichni, nevyj?maje ani t?? um?raj?c?ch souchotin???, byli uzn?ni schopn?mi slu?by v poli, p?i?em? vrchn? ?t?bn? l?ka? neodep?el si t? p??le?itosti, aby si neza?e?nil.
Jeho ?e? byla propletena nejrozmanit?j??mi nad?vkami a byla obsahov? stru?n?. V?ichni jsou dobytek a hn?j, a jedin? budou-li bojovat state?n? za c?sa?e p?na, mohou se vr?tit do lidsk? spole?nosti a po v?lce jim bude odpu?t?no, ?e se cht?li dostat z vojny a simulovali. On s?m ale v to nev??? a mysl?, ?e v?echny ?ek? provaz.
N?jak? mladi?k? vojensk? l?ka?, du?e ?ist? doposud a nezka?en?, po??dal vrchn?ho ?t?bn?ho, aby sm?l t?? promluvit. Jeho ?e? li?ila se od ?e?i jeho p?edstaven?ho optimismem a naivitou. Mluvil n?mecky.
Mluvil dlouho o tom, ?e ka?d? z t?ch, kte?? opou?t? nemocnici, aby ode?li ke sv?m pluk?m do pole, mus? b?t v?t?zem i ryt??em. On ?e jest p?esv?d?en, ?e budou zru?n? ve zbrani, na boji?ti i ?estn? ve v?ech z?le?itostech v?le?n?ch i soukrom?ch. ?e budou nep?emo?iteln?mi v?le?n?ky, pam?tliv?mi na sl?vu Radeck?ho i prince Eugena Savojsk?ho. ?e z?rodn? svou krv? ?irok? pole sl?vy mocn??stv? a v?t?zn? dokonaj? ?lohu, kterou jim p?edur?ila historie. Ve sm?l? odvaze, pohrdaj?ce sv?mi ?ivoty po??t? se kup?edu pod rozst??len?mi prapory sv?ch regiment? k nov? sl?v?, k nov?m v?t?zstv?m.
Potom na chodb? ?ekl k tomu naivn?mu mu?i vrchn? ?t?bn? l?ka?: "Pane kolego, mohu v?s ubezpe?it, ?e je to v?echno marn?. Z t?ch lump? by ani Radeck?, ani ten v?? princ Eugen Savojsk? nevychovali voj?ky. Mluvit k nim and?lsky nebo ??belsky, to je v?echno jedno. Je to banda:"