"Pane, je to v??n? v?c," ?ekl nezmar k poln?mu kur?tovi, "??d?m v?s, aby v?? sluha se do na?ich z?le?itost? nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat."
"Dovolte, pane feldkur?t," ozval se ?vejk, "ra?te mn? p?ik?zat vopravdu, abych se do va?ich z?le?itost? neplet, jinak budu h?jit d?l va?e z?jmy, jak se na po??dn?ho voj?ka slu?? a pat??. Ten p?n m? ouplnou pravdu, von chce vodtud odej?t s?m. J? taky nem?m r?d n?jak? v?stupy, j? jsem spole?enskej ?lov?k."
"?vejku, mne u? to za??n? nudit," ?ekl poln? kur?t, jako by nepozoroval p??tomnost hostovu, "myslel jsem, ?e n?s ten ?lov?k pobav?, bude n?m vypravovat n?jak? anekdoty, a on ??d?, abych v?m poru?il, abyste se do toho nepletl, a?koliv u? jste m?l s n?m dvakr?t co d?lat. Ve?er, kdy m?m p?ed takov?m d?le?it?m n?bo?ensk?m ?konem, kdy m?m obr?tit v?echny sv? smysly k bohu, obt??uje mne n?jakou pitomou histori? o mizern?ch 1200 korun?ch, odvrac? mne od zpytov?n? sv?dom?, od boha, a chce, abych mu je?t? jednou ?ekl, ?e mu te? nic ned?m. Nechci s n?m d?le mluvit, aby tento posv?tn? ve?er nebyl zka?en. ?ekn?te mu s?m, ?vejku: Pan feldkur?t v?m nic ned?."
?vejk vyplnil rozkaz, zahul?kav to hostu do ucha. Vytrval? host z?stal v?ak sed?t d?l.
"?vejku," vyb?zel poln? kur?t, "zeptejte se ho, jak dlouho mysl?, ?e bude zde je?t? okoun?t?"
"Nehnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdo??jn? ozval se nezmar.
Poln? kur?t vstal, ?el k oknu a ?ekl: "V takov?m p??pad? odevzd?v?m ho v?m, ?vejku. D?lejte si s n?m, co chcete."
"Poj?te, pane," ?ekl ?vejk, uchopiv nemil?ho hosta za rameno, "do t?etice v?eho dobr?ho."
A opakoval sv?j v?kon rychle a elegantn?, zat?mco poln? kur?t bubnoval na okno poh?ebn? pochod.
Ve?er v?novan? rozj?m?n? pro?el n?kolik f?z?. Poln? kur?t tak zbo?n? a vroucn? p?ibli?oval se k bohu, ?e je?t? ve dvan?ct hodin v noci zn?l z jeho bytu zp?v:
Kdy? jsme ma??rovali,
v?echny holky plakaly...
S n?m zp?val i dobr? voj?k ?vejk.
-
Po posledn?m pomaz?n? ve Vojensk? nemocnici tou?ili dva. Jeden star? major a jeden bankovn? disponent, d?stojn?k v z?loze. Oba dostali kulku do b?icha v Karpatech a le?eli vedle sebe. Rezervn? d?stojn?k pova?oval za svou povinnost d?t se zaopat?it sv?tost? um?raj?c?ch, pon?vad? jeho p?edstaven? tou?il po posledn?m pomaz?n?. Aby se nedal tak? zaopat?it, pova?oval za poru?en? subordinace. N?bo?n? major to d?lal z chytrost?, domn?vaje se, ?e modlitba v?ry uzdrav? nemocn?ho. Tu noc p?ed posledn?m pomaz?n?m oba v?ak zem?eli, a kdy? se dostavil r?no poln? kur?t se ?vejkem, le?eli s obli?ejem z?ernal?m pod prost?radlem jako v?ichni, kte?? zemrou zadu?en?m.
"Takovou sl?vu jsme d?lali, pane feldkur?t, a te? n?m to zkazili," zlobil se ?vejk, kdy? jim v kancel??i ozn?mili, ?e ti dva u? nepot?ebuj? ni?eho.
A to byla pravda, ?e d?lali sl?vu. Jeli v dro?ce, ?vejk zvonil a poln? kur?t dr?el v ruce lahvi?ku s olejem, zabalenou do ubrousku, kter?m s v??nou tv??? ?ehnal kolemjdouc?m, kte?? smekli.
Nebylo jich pravda mnoho, a?koliv ?vejk sna?il se d?lat se sv?m zvoncem obrovsk? r?mus.
Za dro?kou b??elo n?kolik nevinn?ch pachol?tek, z nich? jedno sedlo si vzadu, na?e? jeho druhov? spustili unisono: "Za vozem, za vozem!"
A ?vejk do toho zvonil, dro?k?? sekal bi?em dozadu, ve Vodi?kov? ulici n?jak? domovnice, ?lenkyn? mari?nsk? kongregace, klusem dohnala dro?ku, dala si v j?zd? po?ehnat, pok?i?ovala se, odplivla si pot?: "Jedou s t?m p?nembohem jako v?ichni ?erti! ?lov?k aby dostal souchotiny!" a vracela se ud?ch?na na sv? star? m?sto.
Nejv?c hlas zvonku znepokojoval dro?k??skou kobylu, kter? patrn? musel n?co p?ipom?nat z minul?ch let, pon?vad? se st?le ohl??ela dozadu a ob?as u?inila pokus zatancovat na dla?b?.
To byla tedy ta velik? sl?va, o kter? mluvil ?vejk. Poln? kur?t ?el zat?m do kancel??e vy??dit finan?n? str?nku posledn?ho pomaz?n? a vypo??tal ji? ??etn?mu ?ikovateli, ?e je mu vojensk? er?r dlu?en na sto pades?t korun za posv?cen? olej a cestu.
Potom n?sledoval spor s velitelem nemocnice a poln?m kur?tem, p?i?em? poln? kur?t n?kolikr?t ude?il p?st? do stolu a vyj?d?il se: "Nemyslete si, pane hejtmane, ?e je posledn? pomaz?n? zadarmo. Kdy? d?stojn?k od dragoun? je komand?rov?n do h?eb?ince za ko?ma, tak se mu tak? plat? diety. Opravdu lituji, ?e se ti dva posledn?ho pomaz?n? nedo?kali. Bylo by to o pades?t korun dra???."
?vejk ?ekal zat?m dole na str??nici s lahvi?kou svat?ho oleje, kter? mezi voj?ky vzbuzovala opravdov? z?jem.
N?kdo m?nil, ?e by se s t?m olejem daly velice dob?e ?istit ru?nice a bodla.
N?jak? mladi?k? voj??ek z ?eskomoravsk? vyso?iny, kter? je?t? v??il v p?naboha, prosil, aby se o takov?ch v?cech nevedly ?e?i a aby se svat? tajemstv? nezatahovala do debaty. Mus?me k?es?ansky doufat.
Star? rezervista pod?val se na zele???ka a ?ekl: "P?kn? douf?n?, ?e ti ?rapnel utrhne hlavu. Bul?kovali n?s. Jednou k n?m p?ijel n?jakej klerik?ln? poslanec a mluvil o bo??m m?ru, kter? se klene nad zem?, a jak p?nb?h si nep?eje v?lky a chce, aby v?ichni ?ili v m?ru a sn??eli se jako brat??. A vida ho, vola, jakmile vypukla v?lka, ve v?ech kostel?ch se modl? za zdar zbran? a o p?nubohu se mluv? jako o n?jak?m n??eln?kovi jener?ln?ho ?t?bu, kter? tu vojnu ??d? a diriguje. Z t?hle vojensk? nemocnice u? jsem vid?l poh?b?, a u??znut?ch noh a ruk voz? odtud vozy."
"A voj?ky pochov?vaj? nah?," ?ekl jin? voj?k, "a do toho mund?ru vobl?knou zas jin?ho ?iv?ho a tak to jde napo??d."
"Dokud to nevyhrajem," poznamenal ?vejk.
"Takov? fajfka chce n?co vyhr?t," ozval se z kouta des?tn?k. "Na pozici s v?mi, do z?kop?, a hn?t v?s na bod?ky o v?echno pry?, na dr?ty, podkopy a minomety. V?let se v t?lu, to dovede ka?dej, a ??dn?mu se nechce padnout "
"J? taky mysl?m, ?e je to moc hezk?, d?t se probodnout bajonetem," ?ekl ?vejk, "a taky to nen? ?patn?, dostat kouli do b?icha, a je?t? p?kn?j??, kdy? ?lov?ka p?eraz? gran?t a ?lov?k kouk?, ?e jeho nohy i s b?ichem jsou n?jak vod n?ho vzd?len?, a je mu to tak divn?, ?e z toho um?e d??v, ne? mu to n?kdo m??e vysv?tlit."
Mladi?k? voj?k vzdychl si up??mn?. Litoval s?m sv?j mlad? ?ivot, ?e se narodil v tak hloup?m stolet?, aby ho za?ezali jako kr?vu na por??ce. Pro?pak je tohle v?echno?
Jeden voj?k, u?itel z povol?n?, jako by ?etl jeho my?lenky, poznamenal: "N?kte?? u?enci vysv?tluj? v?lku objeven?m se skvrn na slunci. Jakmile takov? skvrna se ud?l?, tak p?ijde v?dy n?co hrozn?ho. Dobyt? Kart?ga..."
"Nechaj si sv? u?enosti," p?eru?il ho des?tn?k, "a jdou rad?ji zam?st cimru, dneska je to na nich. Co je n?m do n?jak? pitom? skvrny na slunci. Kdyby jich tam bylo t?eba dvacet, tak si za to nic nekoup?m."
"Ty skvrny na slunci maj? vopravdu velkej v?znam," zam?chal se ?vejk, "jednou se vobjevila takov? skvrna a je?t? ten samej den byl jsem bit u Banzet? v Nusl?ch. Vod t? doby, jak jsem ?el n?kam, v?dycky jsem v novin?ch hledal, jestli se zas nevobjevila n?jak? skvrna. A jakmile se vobjevila, sbohem, M?ry, ne?el jsem nikam, a jen tak jsem to p?e?kal. Kdy? tenkr?t ta sopka Mont Pel? zni?ila cel? ostrov Martinique, jeden profesor psal v N?rodn? politice, ?e u? d?vno upozor?oval ?ten??e na velkou skvrnu na slunci. A vona, ta N?rodn? politika, v?as nedo?la na ten vostrov, a tak si to tam, na tom vostrov?, vodsk?kali."
Zat?m poln? kur?t setkal se naho?e v kancel??i s jednou d?mou ze Sdru?en? ?lechti?en pro n?bo?enskou v?chovu voj?k?, starou, protivnou ochechul?, kter? ji? od r?na chodila po nemocnici a v?ude rozd?vala obr?zky svat?ch, kter? ran?n? a nemocn? voj?ci h?zeli do pliv?tek.
P?i sv? obch?zce roz?ilovala v?echny sv?m hloup?m ?van?n?m, aby srde?n? litovali sv?ch h??ch? a opravdov? se polep?ili, aby po smrti mil? b?h jim dal v??n? spasen?.
Byla bled?, kdy? mluvila s poln?m kur?tem. Jak ta vojna, m?sto aby zu?lech?ovala, d?l? z voj?k? zv??ata. Dole na ni marodi vypl?zli jazyka ?ekli j?, ?e je ma?kara a nebesk? koza. "Das ist wirklich schrecklich, Herr Feldkurat, das Volk ist verdorben."
A rozhovo?ila se, jak si p?edstavuje n?bo?enskou v?chovu voj?ka. Jen tenkr?t bojuje voj?k state?n? za sv?ho c?sa?e p?na, kdy? v??? v boha a m? n?bo?ensk? cit, pak se nelek? smrti, pon?vad? v?, ?e ho ?ek? r?j.
?vanilka ?ekla je?t? n?kolik podobn?ch hloupost? a bylo vid?t, ?e je odhodl?na nepustit poln?ho kur?ta, kter? v?ak zcela negalantn? se porou?el.
"Jedem dom?, ?vejku!" zavolal do str??nice. Na zp?te?n? cest? ned?lali ??dnou sl?vu.
"A? si jede zaopat?ovat p???t?, kdo chce," ?ekl poln? kur?t, "?lov?k aby se za ka?dou du?i, kterou chce spasit, s nimi handrkoval o pen?ze. Maj? sam? ??etnictv?, pak??."
Vida v ruce ?vejkov? lahvi?ku s ,posv?cen?m` olejem, zachmu?il se: "Nejlep?? ud?l?me, ?vejku, kdy? t?m olejem mn? a sob? nama?ete boty."
"Zkus?m s t?m namazat taky z?mek," dodal ?vejk, "stra?n? vr?e, kdy? v noci jdete dom?."
Tak skon?ilo posledn? pomaz?n?, ke kter?mu nedo?lo.
1
?t?st? ?vejkovo nem?lo dlouh?ho trv?n?. Nel?tostn? osud p?erval p??telsk? pom?r mezi n?m a poln?m kar?tem. Jestli poln? kar?t a? do t? ud?losti byl osobou sympatickou, to, co nyn? provedl, je s to strhnout z n?ho sympatickou tv??nost.
Poln? kar?t prodal ?vejka nadporu??kovi Luk??ovi, ?ili l?pe ?e?eno, prohr?l ho v kart?ch. Tak d??v prod?vali na Rusi nevoln?ky. P?i?lo to tak znenad?n?. Byla p?kn? spole?nost u nadporu??ka Luk??e a hr?lo se jednadvacet.
Poln? kar?t prohr?l v?echno a nakonec ?ekl: "Kolik mn? p?j??te na m?ho vojensk?ho sluhu? Ohromn? pitomec a zaj?mav? figura, n?co non plus ultra. Je?t? nikdy nem?li jste takov?ho vojensk?ho sluhu."