"Um neun Uhr. - Unterschrift. V??, co je to Unterschrift, vopice, to je podpis. Opakuj to!"
"Um neun Uhr. - Unterschrift. V?? - co - je to Unterschrift, vopice - to - je - podpis."
"Ty pitom?e jeden. Tedy podpis: Oberst Schr?der, hovado. M?? to? Opakuj to!"
"Oberst Schr?der, hovado."
"Dob?e, ty vole. Kdo p?ijmul telefonogram?" "
"J?.
"Himlhergot, kdo je to ten j??"
"?vejk. Je?t? n?co?"
"Zapla? p?nb?h, u? nic. Ale m?? se jmenovat Kr?va. - Co je u v?s nov?ho?"
"Nic. V?echno p?i star?m."
"To jse? r?d, vi?? U v?s prej dneska n?koho uv?zali."
"Jenom pucfleka pana obrlajtnanta, se?ral mu min??. Nev??, kdy se jede?"
"?lov??e, to je ot?zka, to nev? ani d?dek. Dobrou noc! M?te tam blechy?"
?vejk polo?il sluch?tko a po?al budit ??etn?ho ?ikovatele Va?ka, kter? se zu?iv? br?nil, a kdy? s n?m za?al ?vejk t??st, uhodil ho do nosu. Pak si lehl na b?icho a kopal kolem do kavalce.
?vejkovi se v?ak p?ece poda?ilo Va?ka tak dalece probudit, ?e ten prot?raje si o?i, obr?til se naznak a ud??en? se optal, co se stalo.
"Tak dalece nic," odpov?d?l ?vejk, "j? bych se jen r?d s v?mi poradil. Ted' pr?v? jsme dostali telefonogram, ?e m? zas z?tra o 9. hodin? p?ij?t pan obrlajtnant Luk?? k be?prechungu k panu obrstovi. J? tel nev?m, na ?em jsem. M?m mu to j?t vy??dit hned, nebo a? r?no? J? jsem dlouho v?hal, jestli v?s m?m probudit, kdy? jste tak p?kn? chr?pal, ale pak jsem si myslel, nev?d?no, rad?i se porad??..."
"Proboha v?s pros?m, nechte mne sp?t," za?p?l Van?k, z?vaje na cel? kolo, "jd?te tam a? r?no a nebulte mne!" P?evalil se na bok a okam?it? op?t usnul. ?vejk ?el op?t k telefonu, posadil se a po?al kl?mat na stole. Probudilo ho zvon?n?.
"Hal?, 11. mar?kumpanie."
"Ano, 11. mar?kumpanie, kdo tam?"
"13. mar?ka. Hal?. Kolik m?? hodin? J? se nem??u dovolat centr?ly. M? nejdou n?jak dlouho abl?zovat."
"N?m to stoj?."
"Tak jste na tom jako my. Nev??, kdy se pojede? Nemluvil jsi s regimentskanclaj?"
"Tam v?d? hovno, jako my."
"Nebulte sprost?, sle?no. U? jste fasovali konzervy? Vod n?s tam ?li a nep?inesli nic. Magac?n byl zav?enej."
"Na?i taky p?i?li s pr?zdnem."
"To je v?bec zbyte?n? panika. Kam mysl?? ?e pojedem?"
"Do Ruska."
"J? mysl?m, ?e sp?? do Srbska. To uvid?me, a? budem v Pe?ti. Jestli n?s povezou napravo, tak z toho kouk? Srbsko, a nalevo Rusko. M?te u? brotsaky? Prej te? bude zv??enej l?nunk? Hraje? frische viere? Hraje?? Tak p?ijel zejtra. My to v?l?me ka?dej ve??r. Kolik je v?s tam u telefonu? S?m? Tak se na to vyfl?kni a jdi le?et. To m?te u v?s divn? po??dky. ?es k tomu p?i?el jako slepej k housl?m? Nu, kone?n? m? p?i?li abl?zovat. Hn?pej sladce."
A ?vejk tak? u telefonu sladce usnul, zapomenuv zav?sit sluch?tko, tak?e ho nikdo neru?il ze sp?nku na stole a telefonista v plukovn? kancel??i l?te?il, ?e se nem??e dozvonit k 11. mar?kumpanii s nov?m telefonogramem, aby do z?t?ka do dvan?cti hodin se sd?lil do plukovn? kancel??e po?et t?ch, kte?? nebyli o?kov?ni proti tyfu.
Nadporu??k Luk?? sed?l je?t? zat?m v d?stojnick?m kasin? s vojensk?m l?ka?em ?anclerem, kter? sed? obkro?mo na ?idli, t?gem bil v pravideln?ch p?est?vk?ch o podlahu a p?itom pron??el tyto v?ty za sebou: "Sarac?nsk? sult?n Salah-Edin poprv? uznal neutralitu sanitn?ho sboru.
M? se pe?ovat o ran?n? na obou stran?ch.
Maj? se jim zaplatiti l?ky a o?et?ov?n? za n?hradu v?loh z druh? strany.
M? b?t dovoleno poslat jim l?ka?e a jejich pomocn?ky s pasy gener?l?.
Tak? maj? zajat? ran?n? b?t posl?ni zp?t pod ochranou a z?rukou gener?l? nebo vym?n?ni. Ale slou?it mohou potom d?l.
Nemocn? na obou stran?ch nemaj? b?t zaj?m?ni a utraceni, n?br? dopraveni do bezpe?? do ?pit?l? a m? b?t dovoleno ponechati jim str??, kter? jako nemocn? m? se vr?tit s pasy gener?l?. To plat? i pro poln? duchovn?, l?ka?e, chirurgy, l?k?rn?ky, o?et?ovatele nemocn?ch, pomocn?ky a pro jin? osoby ur?en? k obsluze nemocn?ch, kter? nesm?j? b?t zajaty, n?br? t?m? zp?sobem mus? b?t posl?ny zp?t."
Doktor ?ancler zlomil p?itom ji? dv? t?ga a st?le je?t? nebyl hotov se sv?m podivn?m v?kladem o p??i o ran?n? ve v?lce, vpl?taje do v?kladu neust?le cosi o n?jak?ch gener?lsk?ch pasech.
Nadporu??k Luk?? dopil ?ernou k?vu a ?el dom?, kde na?el vousat?ho obra Balouna, zam?stnan?ho t?m, ?e si v kofl?ku sma?il na lihov?m p??stroji nadporu??ka Luk??e n?jak? sal?m.
"Osm?luju se," zakoktal Baloun, "dovoluji si, poslu?n? hl?s?m..."
Luk?? pod?val se na n?ho. V tom okam?iku mu p?ipadal jako velk? d?t?, naivn? tvor a nadporu??kovi Luk??ovi bylo najednou l?to, ?e ho dal uv?zat kv?li jeho velk?mu hladu.
"Jen si va?, Baloune," ?ekl, odp?naje si ?avli, "z?tra ti d?m p?ipsat je?t? jednu porci chleba."
Nadporu??k Luk?? sedl si ke stolu a byl v takov? n?lad?, ?e za?al ps?t sentiment?ln? psan? sv? teti?ce.
Mil? teti?ko!
Pr?v? jsem dostal rozkaz, abych byl p?ipraven se
svou mar?kumpani? k odjezdu na front. M??e b?t,
?e toto psan? jest posledn?, kter? ode mne
dostane?, nebo? jsou v?ude krut? boje a na?e
ztr?ty jsou velik?. Proto jest mn? t??k? ukon?it
tento dopis slovem "Na shledanou!" Sp??e se hod?
poslat Ti posledn? sbohem!