Kr?va byla takov? nestyda, ?e ne?lo z n? v?bec ud?lat hov?z? pol?vku. ??m d?le se maso va?ilo, t?m v?ce z?stalo sed?t na kost?ch, tvo??c s nimi jeden celek, zkostnat?lo jako byrokrat, kter? se p?l v?ku pase v ??edn?ch ?imlech a ?ere jen akta.
?vejk, kter? jako kur?r udr?oval st?l? spojen? mezi ?t?bem a kuchyn?, aby zji??oval, kdy u? to bude uva?eno, hl?sil nakonec nadporu??kovi Luk??ovi:
"Pane obrlajtnant, u? je z toho porcul?n. Ta kr?va m? tak tvrd? maso, ?e se s n?m m??e ?ezat sklo. Kucha? Pavl??ek, kdy? okou?el maso s Balounem, vylomil si p?edn? zub a Baloun zadn? stoli?ku."
Baloun v??n? p?istoupil p?ed nadporu??ka Luk??e a podal mu, zaj?kaje se, v Lurdsk? p?sni zabalen? sv?j vylomen? zub:
"Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem d?lal, co jsem mohl. Von je ten zub vylomenej u ofic?rsmin??e, kdy? jsme zkou?eli, jestli by se z toho masa p?eci dal ud?lat biftek."
U okna zvedla se po t?chto slovech z leno?ky n?jak? smutn? postava. Byl to poru??k Dub, kter?ho p?ivezli sanitn? dvojkolkou jako ?pln? zni?en?ho ?lov?ka:
"Pros?m o ticho," ?ekl zoufal?m hlasem, "mn? je ?patn?!"
Sedl si op?t do star?ho k?esla, kde v ka?d? ?t?rbin? bylo tis?ce vaj??ek ?t?nic.
"Jsem unaven," ?ekl tragick?m hlasem, "jsem churav a nemocen, pros?m, aby se p?ede mnou nemluvilo o vylomen?ch zubech. Moje adresa je: Sm?chov, Kr?lovsk? 18. Nedo?k?m-li se jitra, pros?m, aby m? rodina byla o v?em ?etrn? zpravena a aby nebylo opomenuto poznamenati na m?m hrob?, ?e jsem byl t?? p?ed v?lkou c. k. gymnasi?ln?m profesorem."
Dal se do jemn?ho chr?p?n? a nesly?el ji?, jak ?vejk prohodil ver? z p?sn? za zem?el?:
Marii jsi h??ch s?al mile,
lotru dal jsi doj?t c?le,
i mne spasit Tv? bud' p?le.
Nato bylo zji?t?no ??etn?m ?ikovatelem Va?kem, ?e znamenit? kr?va se mus? va?it je?t? dv? hodiny v d?stojnick? kuchyni, ?e nen? ani ?e?i o n?jak?m bifteku a ?e m?sto bifteku se bude d?lat gul??.
Bylo usneseno, ?e ne? se zatroub? k min??i, mu?stvo si schrupne, pon?vad? stejn? bude ve?e?e hotova a? k r?nu.
??etn? ?ikovatel Van?k p?it?hl odn?kud ot?pku sena, polo?il si ji pod sebe ve farsk? j?deln?, kroutil si nerv?zn? kn?r a ?ekl ti?e k nadporu??kovi Luk??ovi, kter? odpo??val nad n?m na star? pohovce: "V??te mn?, pane obrlajtnant, ?e takov? kr?vy jsem je?t? za cel? v?lky ne?ral..."
V kuchyni sed?l p?ed rozsv?cen?m oharkem kosteln? sv?ce telefonista Chodounsk? a psal dom? psan? do z?soby, aby se t?m nemusel nam?hat, a? kone?n? budou m?t ur?en? ??slo poln? po?ty. Psal:
Mil? a drah? ?eno, nejdra??? Bo?enko!
Je noc a j? neust?le vzpom?n?m na Tebe, moje zlato, a vid?m T?, jak ty taky na m? vzpom?n??, kdy? pohl?dne? na pr?zdnou postel vedle sebe. Mus?? mn? odpustit, ?e mn? p?itom leccos p?ijde na mysl. V?? dob?e, ?e u? jsem od sam?ho za??tku v?lky v poli a ?e u? jsem Leccos sly?el od sv?ch kamar?d?, kte?? byli ran?ni, dostali dovolenou, a kdy? p?i?li dom?, tak by byli rad?ji vid?li se pod zem?, ne? aby byli sv?dky toho, ?e jim n?jak? ro???k chod? za ?enou. Je to pro m? bolestn? kdy? Ti drah? Bo?enko, mus?m tohle ps?t. J? bych Ti to ani nepsal, ale Ty v?? sama dob?e, ?e jsi se mn? sv??ila, ?e j? nejsem prvn?, kter? s Tebou m?l v??nou zn?most, a ?e T? p?ede mnou m?l u? pan Kraus z Mikul??sk? t??dy. Ted' kdy? si na to vzpomenu v t?hle noci ?e ten mrz?k by si mohl d?lat je?t? na Tebe za m? nep??tomnosti n?jak? n?roky, tu si mysl?m, ?e bych ho, drah? Bo?enko, u?krtil na m?st?. Dlouho jsem to dr?el v sob?, ale kdy? si pomysl?m, ?e by zas mohl l?zt za Tebou, tak se mn? srdce sv?r?, a upozor?uji T? jenom na jedno, ?e nestrp?m vedle sebe n?jakou svini, kter? by se kurvila s ka?d?m a d?lala ostudu m?mu jm?nu. Odpust mn?, drah? Bo?enko, moje p??kr? slova, ale dej si pozor, abych se o Tob? nic ?patn?ho nedozv?d?l. Jinak byl bych nucen V?s oba vykuchat, pon?vad? jsem ji? na v?echno odhodlan? i kdyby m? to m?lo st?t ?ivot. Tis?ckr?t T? L?b? pozdravuje tat?nka i maminku
Tv?j Tonou?.
N. B.Nezapome?, ?e jsem Ti dal svoje jm?no!
Pokra?oval ve psan? dopis? do z?soby:
M? nejmilej?? Bo?enko!
A? tyto ??dky dostane?, v?d ?e m?me po velk?, bitv?, ve kter? se ?t?st? v?le?n? obr?tilo na na?i stranu. Mezi jin?m sest?elili jsme asi deset nep??telsk?ch aeropl?n? a jednoho gener?la s velkou bradavic? na nose. V nejv?t??m boji, kdy nad n?mi vybuchovaly ?rapnely myslel jsem na Tebe, drah? Ko?enko, co asi d?l??, jak se m?? a co je doma nov?ho? V?dycky si p?itom vzpom?n?m, jak jsme byli spolu u Tom??e v pivova?e a jak jsi m? vedla dom? a jak T? druh? den ruka bolela od t? n?mahy. Nyn? jdeme op?t kup?edu, tak?e nezb?v? mn? ji? v?ce ?asu pokra?ovati ve psan?. Douf?m, ?e jsi mn? z?stala v?rnou, pon?vad? v?? dob?e, ?e v tomto ohledu jsem ne??d. Le? ji? jest ?as k pochodu! L?b?m T? tis?ckr?t, drah? Ko?enko, a doufej, ?e to v?echno dob?e dopadne.
Tv?j up??mn? Tonou?
Telefonista Chodounsk? po?al kl?mat a usnul nad stolem. Far??, kter? nespal a chodil neust?le po fa?e, otev?el dve?e do kuchyn? a ze ?etrnosti sfoukl doho??vaj?c? oharek kosteln? sv?ce vedle Chodounsk?ho.
V j?deln? krom? poru??ka Duba nikdo nespal. ??etn? ?ikovatel Van?k, kter? dostal v Sanoku v brig?dn? kancel??i nov? rozpo?et t?kaj?c? se z?sobov?n? vojska produkty, studoval ho pe?liv? a shled?val, ?e vlastn?, ??m v?ce se vojsko bl??? k front?, se mu sni?uj? d?vky. Dokonce musel se usm?ti nad jedn?m paragrafem rozkazu, ve kter?m se zakazuje pou??vati p?i ?prav? pol?vky pro mu?stvo ?afr?nu a z?zvoru: Byla tu t?? v rozkaze pozn?mka, ?e p?i poln?ch kuchyn?ch maj? se sb?rat kost? a pos?lat do t?lu, do skladi?? diviz?. Bylo to trochu nejasn?, pon?vad? se nev?d?lo, o jak? kosti jde, zdali o lidsk? nebo z jin?ho jate?n?ho dobytka.
"Poslouchejte, ?vejku," ?ekl nadporu??k Luk??, z?vaje nudou, "ne?li dostaneme n?co j?st, mohl byste mn? vypr?v?t n?jakou ud?lost."
"? j?," odpov?d?l, "ne?li dostaneme j?st, to bych v?m, pane obrlajtnant, musel vypravovat cel? d?jiny n?roda ?esk?ho. J? zn?m zat?m jenom moc kr?tkou historii vo jedn? pan? po?tmistrov? ze Sedl?anska, kter? po smrti sv?ho mu?e dostala tu po?tu. Mn? to vo n? napadlo hned, jak jsem sly?el mluvit vo poln?ch po?t?ch, a?koliv to nem? docela nic spole?n?ho s feldpostama."
"?vejku," ozval se z pohovky nadporu??k Luk??, "vy zas za??n?te stra?n? blbnout."
"Zajist?, poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, vono je to skute?n? stra?n? blb? historie. J? s?m nev?m, jak mn? mohlo tak n?co blb?ho napadnout, vo n??em takov?m mluvit. Bu? je to vrozen? blbost, anebo jsou to vzpom?nky z ml?d?. Voni jsou, pane obrlajtnant, na na?? zem?kouli r?zn? povahy, a von m?l p?ece jen pravdu ten kucha? Jurajda, jak byl tenkr?t v Brucku vo?ralej, kdy? upad do rigolu a nemoh odtamtud se vy?kr?bat, ?e k?i?el vodtamtu?: ,?lov?k je ur?enej a povolanej k tomu, aby poznal pravdu, aby von vl?dl sv?m duchem v n?jakej harmonii v??n?ho v?ehom?ra, aby se st?le vyvinoval a zd?l?val, postupn? vch?zel do vy???ch sf?r, inteligentn?j??ch a l?skypln?j??ch sv?t?.` Kdy? jsme ho cht?li odtamtud vyt?hnout, tak ?kr?bal a kousal. Myslel, ?e je doma, a teprve kdy? jsme ho tam znova shodili, tak teprve za?al ?kemrat, abychom ho vodtamtu? vyt?hli."
"Co je ale s tou po?tmistrovou?" zvolal zoufale nadporu??k Luk??.
"To byla moc hodn? ?ensk?, ale kdy? byla p?ece jenom prev?t, pane obrlajtnant, vona zast?vala v?echny sv? povinnosti na po?t?, ale m?la jen jednu chybu, ?e myslela, ?e ji v?ichni pron?sledujou, ?e maj? na ni spad?no, a proto po denn? pr?ci pod?vala na n? ozn?men? k ou?ad?m podle toho, jak se v?echny ty okolnosti se?ly. Jednou ?la do lesa r?no sb?rat houby a velice dob?e si v?imla, ?e kdy? ?la kolem ?koly, ?e byl pan u?itel ji? vzh?ru a ?e ji pozdravil a ptal se j?, kam jde tak ?asn? zr?na. Kdy? mu ?ekla, ?e jde na houby, pov?dal j?, ?e p?ijde za n?. Z toho usoudila, ?e m?l s n?, se starou b?bou, n?jak? nekal? z?m?ry, a potom, kdy? ho vid?la, ?e opravdu vystupuje z hou?t?, lekla se, utekla a napsala hned ozn?men? k m?stn? ?koln? rad?, ?e ji cht?l zn?silnit. U?itele dali do disciplin?rn?ho vy?et?ov?n?, a aby snad z toho nebyla ??k? ve?ejn? ostuda, p?ijel s?m ?koln? inspektor to vy?et?ovat, kterej vobr?til se na ?etnick?ho str??mistra, aby ten dal ?sudek o tom, jestli snad ten u?itel je schopnej takov?ho ?inu. ?etnickej str??mistr pod?val se do akt? a ?ek, ?e to nen? mo?n?, pon?vad? u? jednou ten u?itel byl far??em obvin?nej, ?e mu chodil za jeho nete??, s kterou ten far?? sp?val, ale ?e ten u?itel vzal si od okresn?ho l?ka?e vysv?d?en?, ?e je impotentn? od ?esti let, kdy? spadl obkro?mo z p?dy na voj ?eb?i??ku. Tak vona ta potvora ud?lala vozn?men? na ?etnick?ho str??mistra, na okresn?ho doktora i na ?koln?ho inspektora, ?e jsou v?ichni podplacen? vod toho u?itele. Voni ji v?ichni ?alovali a byla vodsouzen?, a vona se vodvolala, ?e je nep???etn?. Byla taky prohl?dnut? soudn?mi l?ka?i, a ti j? dali dobrozd?n?, ?e je sice blb?, ale ?e m??e zast?vat jakoukoliv st?tn? slu?bu."
Nadporu??k Luk?? vyk?ikl: "Je???marj?," k ?emu? je?t? dodal: "J? bych v?m n?co ?ek, ?vejku, ale nechci si kazit ve?e?i," na?e? ?vejk pronesl:
"J? v?m ??kal, pane obrlajtnant, ?e co v?m budu vypravovat, je n?co stra?n? blb?ho."
Nadporu??k Luk?? m?chl jen rukou a ?ekl: "Od v?s jsem se u? t?ch chytrost? dov?d?l."
"Ka?dej nem??e bejt chytrej, pane obrlajtnant," ?ekl p?esv?d?iv? ?vejk, "ti hloup? musej? d?lat v?jimku, pon?vad? kdyby byl ka?dej chytrej, tak by bylo na sv?t? tolik rozumu, ?e by z toho byl ka?dej druhej ?lov?k ?pln? blbej. Kdyby nap??klad, poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, znal ka?dej z?kony p??rodn? a doved by si vypo??tat vzd?lenosti nebesk?, tak by jenom vobt??oval svoje okol?, jako ??kej pan upek, kterej chodil ke Kalichu do hospody a v noci v?dycky vy?el z v??epu na ulici, rozhl??el se po hv?zdnatej vobloze, a kdy? se vr?til, chodil vod jednoho k druh?mu a ??kal: ,Dneska kr?sn? sv?t? Jupiter, ty nev??, pacholku, ani, co m?? nad hlavou. To jsou vzd?lenosti, kdyby t?, lumpe, vyst?elili z d?la, tak bys tam rychlost? d?lov? kule let?l mili?ny a mili?ny let.` Bejval p?itom tak sprostej, ?e potom voby?ejn? vylet?l z hospody s?m, voby?ejnou rychlost? elektrick? tramvaje, asi tak, pane obrlajtnant, deset kilometr? za hodinu. - Nebo m?me nap??klad, pane obrlajtnant, brabence..."
Nadporu??k Luk?? se vzt??il na pohovce a sepjal ruce:
"Mus?m se divit s?m sob?, ?e se s v?mi v?dycky, ?vejku, bav?m, zn?m v?s p?ece, ?vejku, takovou dobu - -"
?vejk k?val p?itom souhlasn? hlavou:
"To je na zvyku, pane obrlajtnant, to le?? pr?v? v tom, ?e u? se spolu d?vno zn?me a ?e jsme spolu u? n?co toho prod?lali. My u? jsme toho spolu vytrp?li, a v?dycky jsme p?i?li do toho jako slepej k housl?m. Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e je to vosud. Co c?sa? p?n ??d?, dob?e ??d?, von n?s dal dohromady, a j? si taky nic, jin?ho nep?eji, ne? abych v?m moh bejt n?kdy hodn? moc u?ite?n?m. - Nem?te hlad, pane obrlajtnant?"
Nadporu??k Luk??, kter? se zat?m op?t nat?hl na starou pohovku, ?ekl, ?e posledn? ot?zka ?vejkova je nejlep??m rozuzlen?m trapn? z?bavy, aby se jen ?el optat, co je s min???. Bude rozhodn? lep??, kdy? se ?vejk pod?v? trochu ven a opust? ho, pon?vad? ty blbiny, kter? od n?ho sly??, unavuj? ho v?c ne? cel? pochod od Sanoku. R?d by na chv?li usnul, ale nem??e.
"To d?laj? ?t?nice, pane obrlajtnant. To u? je star? pov?ra, ?e far??i rod?j? ?t?nice. Nikde nenajdete tolik ?t?nic jako na far?ch. Na fa?e v Horn?ch Stod?lk?ch far?? Zamastil napsal dokonce vo ?t?nic?ch celou kn??ku, voni po n?m lezly i p?i k?z?n?."
"Tak co jsem ?ek, ?vejku, p?jdete ke kuchyni, nebo ne?"
?vejk odch?zel a za n?m z rohu jako st?n po ?pi?k?ch vy?el Baloun...
-
Kdy? vyrazili r?no z Liskowiec na Starasol, Sambor, vezli s sebou v poln? kuchyn? ne??astnou kr?vu, kter? se je?t? neuva?ila. Bylo usneseno, ?e ji budou va?it po cest? a sn? se, a? bude odpo?inek na p?l cest? z Liskowiec na Starasol.
Na cestu se mu?stvu uva?ila ?ern? k?va. Poru??ka Duba t?hli op?t na sanitn? dvojkolce, pon?vad? mu po v?erej?ku bylo je?t? h??. Nejv?ce s n?m zkusil jeho sluha, kter? musel neust?le b??et vedle dvojkolky, p?i?em? na n?ho poru??k Dub st?le k?i?el, ?e se o n?ho v?era v?bec nic nestaral, a a? p?ijdou na m?sto, ?e si to s n?m sprav?. Ka?dou chv?li ??dal, aby mu byla pod?na voda, kterou kdy? vypil, op?t ihned zvr?til.
"Komu - ?emu se sm?jete?" k?i?el z dvojkolky. "J? v?s nau??m, vy si se mnou nehrajte, vy mne pozn?te!"